CASINO ROYALE - ANEB CO OČEKÁVAT OD NOVÉ BONDOVKY

Vliv tajných služeb není nutné přeceňovat. Jeden americký časopis, jehož čtyři redaktoři předtím pracovali pro CIA (a tedy evidentně věděli, o čem píšou), v roce 1957 uvedl: „Nedávný atentát na indonéského presidenta Sukarna měl všechny známky operace CIA: v místnosti byl zabit každý kromě Sukarna.“ Vliv tajných služeb ale není nutné ani podceňovat. Oblíbené rčení v NKVD / KGB znělo: „Vraždu dokáže spáchat každý pitomec, ale zařídit přirozenou smrt, to si žádá umělce.“

A tak je dobré si položit otázku, co bychom si měli přát od… nového Jamese Bonda. Myslím tím od 21. bondovky Casino Royale, jež se začala točit 17. ledna 2006 a do kin u nás bude uvedena 16. listopadu 2006.

Mnozí se rozčilují, že vybraný představitel hlavní postavy – herec Daniel Craig – je jako blonďák pro Jamese Bonda naprosto nevhodný. Musím říci, že to je ale velice efemérní hodnocení.

Samozřejmě Dan Craig může být dobrým Bondem, pokud mu coby Bondovi bude dovoleno být… ano, Bondem. Samým sebou. Dělat svou práci, dělat ji dobře a mít ji rád. Jinými slovy, nový James Bond bude dobrý James Bond, pokud se vyváže ze svěrací kazajky levicové politické korektnosti, do které ho spoutaly poslední bondovky, v nichž jej hrál Pierce Brosnan (ta poslední byla úplně nejhorší).

Jaký tedy je – a má být – původní, skutečný James Bond? Stručně řečeno, konzervativní studenoválečník. Je naprosto jasné, že James Bond byl konzervativec. Rovněž Q byl konzervativec, o tom není pochyb. Moneypenny byla dokonce členkou předsednictva Konzervativní ženské asociace anglického venkova; dalšími členkami byly slečna Marpleové a slečna Margaret Hilda Robertsová (předtím, než se provdala za Dennise Thatchera).

Na druhou stranu, bohužel, šéf M byl vždy labourista. V posledních bondovkách – těch s Piercem Brosnanem – šéfka M dokonce patřila k „New Labour“; což znamená, že v 60.letech byla lesbičkou, trockistkou, a protestovala proti válce ve Vietnamu. To je ta nejlepší kvalifikace pro šéfku tajné služby v letech 90., alespoň dle Nové levice.

Ale vraťme se k původnímu Bondovi. Casino Royale byla vůbec první knižní bondovka; Ian Fleming ji vydal v roce 1953. Stalin právě zemřel. Berija ještě ne. V Koreji se stále bojovalo a Studená válka tam byla nepříjemně horká. Co to znamená, že James Bond byl tehdy konzervativcem? Především, nebyl sentimentální. Žádné vciťování se, žádné projevy emocí, žádná sentimentalita. Bolest nepřítele ho těší, bolest svou najevo nedává. Věcnost, chladnost a dobré způsoby.

Nepřítel musí zemřít. Pokud ho to před smrtí bolí – konzervativní agent ve službě Jejího Veličenstva zajisté není sadista, ale nějakou tu krutost vůči nepříteli si dopřeje – tím lépe. Jen žádné řeči o tom, že mučení je proti mezinárodním konvencím. Smrt nepřítele je důvodem ke skleničce; bolestivá smrt nepřítele – ke skleničkám dvěma. To nás přivádí k bodu dalšímu: konzervativní gentleman má alkohol rád – především tvrdý alkohol. A má ho rád hodně.

Bylo skandální, jak Pierce Brosnana přinutili zredukovat množství alkoholu, jež požil v těch politicky korektních bondovkách 90. let. A ještě skandálnější bylo, že mu nedovolili zapálit si cigaretu.

Konzervativní studenoválečný antikomunista nejen pije hodně, ale i kouří hodně. A když říkám hodně, myslím tím hodně. Znám nemálo studenoválečných antikomunistů – ale nekuřák mezi nimi nebyl žádný.

Co to znamená, když říkám, že James Bond byl studenoválečný antikomunista? Znamená to, že i když někdy jeho občasným, pomíjivým protivníkem byl nějaký ten Dr. No, Goldfinger či Blofeld, James Bond velmi dobře věděl, kdo je jeho protivníkem hlavním po celou dobu Studené války.

Nespouštěl ze zřetele, že tím ústředním faktem druhé poloviny 20. století byl monumentální a heroický zápas o svět mezi dvěma alternativami: svobodou, v níž je možná diskuse o tom, co je spravedlnost; a tyranií, jež žádnou svobodu a spravedlnost nepřipouští. Nic nebylo politicky důležitější, než výsledek tohoto zápasu. Vše ostatní bylo druhořadé.

Byl to zápas neméně heroický, než zápas proti nacismu, ale byl to zápas monumentálnější a náročnější než ten proti nacismu. A psychicky těžší. Protože reálná šance na vítězství nacismu trvala relativně krátce – od léta 1939 do léta 1943. Reálná šance na vítězství komunismu (či globální nukleární válku, což by však nebylo až tak hrozné jako vítězství komunismu) však trvala déle: od roku cca. 1945 do roku cca. 1985.

James Bond byl studenoválečným antikomunistou, věděl tedy, že (a) svoboda je lepší než tyranie a (b) svobodný svět má v zápasu s tyranií používat realistické prostředky, jež jsou dostatečně schopny zajistit vítězství. Tato studenoválečná antikomunistická pozice se tedy lišila od dvou zbývajících pozic alternativních. Od té, jež si myslela, že tyranie je lepší než svoboda; to byla pozice rudá. A od té, jež sice preferovala svobodu před tyranií, ale nebyla ochotna pro vítězství svobody nad tyranií použít dostatečně realistické prostředky.

To byla pozice anti-antikomunistické levice, jež se domnívala, že vciťování se do mentality protivníka (nikoli nepřítele, jen nepochopeného potenciálního přítele), snaha o porozumění, dialog, odzbrojení, přátelství a všeobjímající láska Studenou válku ukončí. Ukončí ji nikoli vítězstvím svobody nad tyranií, nýbrž sladkým splynutím obou ve společném objetí.

Skutečným testem, zda Daniel Craig bude dobrým představitelem Jamese Bonda takého, jakým by měl být, bude otázka, zda tvůrci filmu na jeho konci Bondovi vloží do úst větu, již mu tam vložil Ian Fleming v Casino Royale v roce 1953: James Bond, svým šéfům, na adresu agentky, již miloval, ale jež ho zradila, neboť tajně pracovala pro rudé: „Ta děvka je už mrtvá.“

Publikováno v studentských novinách AGORA leden 2006.