ISSN 1335-8715

08-06-2004   Lukáš~Krivošík, Martin~Pener, Peter~Frišo   Ideológia   verzia pre tlač

Ronald, ďakujeme!

Ronald Reagan. Bol to najväčší americký prezident v 20. storočí. Bol to muž, ktorý by mal mať miesto v srdci každého slovenského vlastenca. Náš život by sa totiž bez neho vyvíjal úplne iným smerom. Jeho odhodlanie, ktoré povzbudzovala guráž Margaret Thatcherovej a podporovala vízia pápeža Jána Pavla II. sú hlavnými dôvodmi, prečo z čaše slobody dnes môžeme piť plnými dúškami.

Reakcia na príspevok

??? Pravnici, kde ste ?!
autor: PeterS
pridané: 11-06-2004 5:14


Jezisi, to je teda nechutne.
http://slate.msn.com/id/2102203...
Jak si Pentagon vymýšlí výmluvy Chcete beztrestně mučit údajné teroristy?
Právníci často jdou až k nejzazší hranici, když radí svým klientům, jak dodržet zákon, aby proti nim nebylo zahájeno trestní stíhání, a jak zákon porušit takovým způsobem, aby za to nemohli být potrestáni, napsal Philip Carter v časopise Slate. Avšak tento přístup absolutně nezachrání nejnovější memorandum amerického ministerstva obrany, anglicky ZDE o tom, že je mučení právně přípustné. Toto memorandum je kuchařkou o tom, jak protizákonně lidi mučit a vyhnout se za to potrestání.
Toto memorandum hovoří o způsobech, jak připravit americké federální soudy o jurisdikci nad zálivem Guantánamo, ukazuje, jak se státní zaměstnanci mohou vyhnout odpovědnosti u federálních soudů, a vysvětluje mimo jiné, proč americký prezident má jednostranně právo zrušit federální zákon o válečných zločinech. A pokud by to nestačilo, dokument také doporučuje, aby špioni a vyšetřovatelé dostávali písemné rozkazy přímo od prezidenta, aby se v případě trestního stíhání mohli hájit, jako u noriberského soudu, že "jen plnili příkazy shora".
Memorandum vysvětluje, jak se vyhnout dosahu americké jurisdikce do zálivu Guantánamo. Argumentuje, že americké federální zákony zakazující mučení neplatí pro americký personál v zálivu Guantánamo, protože ta základna spadá do "speciální námořní a teritoriální jurisdikce" - a zákon zakazující mučení se netýká míst mimo území USA. To, že k trestným činům dochází na amerických vojenských základnách, znamená, že nejsou postižitelné americkým trestním zákoníkem. Výsledkem je, co Pentagon chtěl: americké zákony zakazující mučení neplatí na místech, kde zadržujeme osoby ve válce proti terorismu.
A memorandum pokračuje. Další doporučovanou technikou, jak se zaměstnanci ministerstva obrany mohou vyhnout odsouzení do vězení, je toto: Obviněnému musí být dokázáno, že když nějakou osobu mučil, dělal to s úmyslem ji mučit: "Obviněný je vinen mučením pouze v tom případě, kdy jedná za výslovným účelem působení vážné bolesti či utrpení osobě, kterou vězní nebo kterou má pod kontrolou." Jinými slovy, jestliže je nějaké osobě způsobena vážná bolest či utrpení náhodou, není to mučení. Podle této interpretace je mučením vinen jen skutečný profesionál na mučení, jako třeba Markýz de Sade, protože pouze takový odborník může řádně znát důsledky mučení, například, že existuje kauzální vztah mezi spánkovou deprivací a posttraumatickou chorobou způsobenou stresem. Amatérští mučitelé, jako vězeňští dozorci v amerických vězeních v Iráku, nemohou být vinni mučením, protože nejsou dostatečnými odborníky na to, jak trápit lidské tělo a duši.
Nádherným příkladem kruhové argumentace je toto tvrzení právníků: "Ministerstvo spravedlnosti je toho názoru, že federální zákon zakazující mučení neplatí při zacházení s operativci z al Kajdy či Talibanu, protože pan prezident rozhodl, že tyto osoby nemají právo na ochranu podle Ženevských konvencí a předpisů z Haagu." Nikdy není dobrým znamením, když se právníci odkazují na názor jinýchprávníků. A zde je důvod pro tento kruhovitý argument zjevný. Žádný soud ani žádná legislativa nikdy neřekla, že má americký prezident pravomoc jednostranně zrušit podepsanou smlouvu a federální zákon. Tam, kde se zákony k této věci vyjadřují, hovoří o tom, že americký prezident nemá takové pravomoci. Americký prezident prostě nesmí jednostranně měnit či ignorovat zákon. Prezident ani nemůže jednostranně odmítnout Ženevské konvence. Jakmile tyto smlouvy jednou ratifikuje Senát, stávají se součástí amerického práva.
Pentagon se snaží preventivě zabránit těmto argumentům tvrzením, že má prezident pravomoc jednat jako vrchní velitel armády a zároveň jako generální prokurátor. Memorandum tvrdí, že prezident sám má pravomoc si rozhodnout, zda chce vést války či stíhat pachatele trestných činů, a pokud chce zrušit nějaké zákony (třeba zákony zakazující mučení), může jich nepoužít. Memorandum tvrdí:
"Jakýkoliv pokus Kongresu regulovat výslechy protizákonných bojovníků by porušil výlučné ústavní pravomoci, které má americký prezident jako vrchní velitel armády. Kongres nemůže zasahovat do způsobu, jímž si přeje americký prezident provádět výslechy nepřátelských bojovníků, stejně jako nemůže diktovat strategii či taktická rozhodnutí na bojišti."
Samozřejmě, právníky, kteří toto všechno napsali, nemusíme být znepokojeni. Ti nikdy za to stíháni nebudou, těm nic nehrozí. Měli bychom být ale znepokojeni ohledně vojáků a výzvědných pracovníků, kteří dostali úkol takto pracovat, zejména vzhledem k tomu, že jim bylo nařízeno, aby jednali na základě takto špatné právní praxe. Bushova vláda vytvořila v oblasti zákonů týkajících se ozbrojeného konfliktu atmosféru právní nejednoznačnosti. Představa, že za války je dovoleno cokoliv, pronikla až na nejnižší stupně armádního velení, kde se činí taktická rozhodnutí o tom, jak zacházet s vězni a na koho střílet dělostřelectvem.
Před 11. zářím 2001 měli američtí vojáci alespoň několik jasných pravidel: Nikdy se nezaměřujte na civilisty, nikdy nebijte vězně, nikdy neporušujte Ženevské konvence. Tato pravidla nyní špatná právní doporučení od nejvyšších právníků Bushovy vlády zamlžila a výsledky jsou to, co se dalo čekat. Příklad: Američtí vojáci, kteří se učili, jak bít zlovolné vězně z al Kajdy, se to naučili tak dobře, že jednomu svému vlastnímu - americkému - kolegovi z branže způsobili trvalé poškození mozku. Velkým morálním nebezpečím špatného právního poradenství není, že to zkorumpuje právníky, kteří takové rady vypracovávají, ale že to učiní přípustným zločinecké chování u lidí, kteří se budou takovými právními radami řídit a budou si myslet, že jejich právníci mají pravdu.
Výrazy "právo" a "válka" se mohou zdát absolutním oxymoronem, ale dosud se vždy Spojené státy snažily oba výrazy vzájemně zharmonizovat. Donedávna mohli američtí vojáci a diplomaté právem tvrdit, že žádný národ neintegruje právo do způsobu, jak vést válku, tak pečlivě, jak to činí Amerika. Nyní už američtí velvyslanci v zahraničí toto tvrdit nemohou. To pak ochromuje naši schopnost vyžadovat od jiných zemí, aby dodržovaly mezinárodní právo, protože to sami neděláme.

Viac info k prispevku „???“
Nová vážná kontroverze:
Američtí vládní právníci: Prezident Bush nemusí dodržovat zákony proti mučení
Memoranda Pentagonu, z nichž vyplývá úsilí jeho činitelů poskytnout právní ospravedlnění pro mučení osob, podezřelých z terorismu, vyvolávají i nadále mezinárodní znepokojení, konstatoval ve čtvrtek v poledne britský rozhlas v pořadu "The World at One". Vyšlo totiž najevo, že američtí vládní právníci se pokusili argumentovat, že ve "válečném stavu" nemusí prezident Bush dodržovat ani domácí americkou, ani mezinárodní legislativu, zakazující mučení. Z těchto memorand vyplývá, že poradci Bushovy vlády prosazovali názor, že zadržované osoby, které Amerika označuje za "protizákonné bojovníky", nejsou ochraňovány Ženevskými konvencemi. Dále také argumentovali, že konvence OSN proti mučení z roku 1999 se týká jen nejextremnějších, úmyslných forem mučení, které způsobují vážné a dlouhé utrpení. I ve Spojených státech jsou to podle rozhlasu BBC jen velmi minoritní právní názory. V Británii obnovily silné protesty proti zadržování osob v zálivu Guantánamo i proti tomu, co se dělo ve vězení v Abu Graib a v dalších místech.
Když byla ve středu v televizi BBC interviewována Bushova poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Ricová, bagatelizovala význam těchto prozrazených memorand:
To byli lidé, kteří prostě o těchto věcech diskutovali. Tyto diskuse se možná konaly, možná byly v nich vyjádřeny určité názory. Byli jsme v novém druhu války a lidé se snažili určit, jaká je situace. Ale můžu vám říct, jaká byla politika pana prezidenta. A pan prezident rozhodl, že Spojené státy a všechno, co budeme dělat, bude v souladu s americkým právem a v souladu s mezinárodními smluvními povinnostmi USA."
Byla jste si vědoma jako poradce pro národní bezpečnost, že v Pentagonu probíhá debata o možnosti využívání agresivnějších metod výslechu? Pokusila jste se tuto diskusi ukončit?
p> Já si nepamatuji, že bych kdy četla memoranda, která jsou nyní zpochybňována.
Takže vy jste je nečetla.
Nepamatuju se, že bych je byla viděla. Každý den přichází na můj stůj mnoho papíru, ale nepamatuju se, že bych je byla četla. Pokud vím, tak to byla interní debata v Pentagonu -
Bylo přirozeně nesprávné, že se tato diskuse vůbec konala, ne?
Ale, lidé jsou ochotni debatovat o čemkoliv. Jsme nyní v úplně nové situaci, čelíme novým problémům a vznikají otázky, jaký postoj zaujmout vůči protizákonným bojovníkům, vůči lidem, kteří se zjevně chovají tak, že jim to neposkytuje ochranu od Ženevských konvencí. Lidi prostě uvažovali v širokém kontextu.
Na kritiky americké vlády neudělalo takovéto vysvětlování dojem. V úterý konstatoval demokratický senátor Edward Kennedy, že z těchto memorand vyplývá "onen druh myšlení, který byl zázemím týrání iráckých vězňů" a když vznášel otázky na generálního prokurátora Johna Ashcrofta, držel v ruce známé fotografie týrání, aby zdůraznil své argumenty: Ashcroft odpověděl:
Zaprvé, dovolte mi, abych naprosto odmítl představu, že cokoliv, co tento prezident učinil, anebo co učinilo ministerstvo spravedlnosti, vedlo přímo k citovaným zvěrstvům. To je nesprávné a je to nevhodný závěr. Takové zvěrstva, o nichž hovoří pan senátor, tato vláda trestně stíhá. Jsou vyšetřována a odmítána touto vládou. Tato zvěrstva nebyla páchána na základě žádného příkazu této vlády.
Avšak podezření, které vyjádřil senátor Kennedy, bylo posíleno, když general James Hill, velitel amerického jižního velení, potvrdil, že se používalo v zálivu Guantánamo proti dvěma tam zadržovaným osobám "speciálních technik", které musel výslovně schválit ministr obrany Donald Rumsfeld. Jedn z nich je spojován s útoky z 11. září a druhž byl charakterizován jako "operativec al Kajdy s vysokou výzvědnou hodnotou". Generál Hill však zdůrazňoval, že se všemi vězni v zálivu Guantánamo se zacházelo lidsky. Ve čtvrtek však vznesl nové otázky list Washington Post. Deník zveřejnil informaci, že vojenští vyšetřovatelé měli běžně přístup k lékařským záznamům zadržovaných osob, navzdory opakovaným námitkám Mezinárodního červeného kříže.
Velká Británie má stále v zálivu Guantánamo čtyři své občany. Právnička Louise Christianová zastupuje dva z nich a také některé z nich, kteří se před několika týdny odtamtud vrátili. Christianová poukazuje na to, že nyní zveřejněná memoranda Pentagonu a tvrzení o lékařských záznamech ukazují stejným směrem a prohlubují všeobecné znepokojení.
Je to všechno součástí důkazů, které vycházejí na světlo světa, že měli vyšetřovatelé autorizaci z nejvyšších míst, aby využívali metod, jejichž součástí bylo mučení a nelidské a ponižující zacházení a porušování práva na utajování osobních informací. Jednomu z mých klientů, který se vrátil ze zálivu Guantánamo, se nedostalo léčby velmi vážného onemocnění a přirozeně, existují různé způsoby, jimiž mohou vyšetřovatelé zneužívat lékařských záznamů vyšetřovaného při výslechu. Když jste požádali o léčení často trvalo velmi dlouho, než vám bylo poskytnuto a mnohdy vám poskytnuto nebylo. Je zjevné, že vyšetřovatelé využívali informací, že daný vězeň požádal o léčení, k vyvíjení nátlaku na tyto osoby, aby řekli, co od nich chtěli.
Avšak americká vláda popírá, že by tato memoranda byla něčím jiným než jen diskusními dokumenty a že nijak neovlivnila americkou oficiální politiku. To tento týden říkal John Ashcroft. Vy mu nevěříte?
Ne, nevěřím a máme nyní množství důkazů. Byl to režim, který užíval mučení jako oficiální politiky a nelidského a ponižujícího zacházení.
Jak tohle všechno ovlivňuje vaše úsilí zastupovat osoby, vězněné v zálivu Guantánamo? Změnila se nějak situace?
Předminulý týden jsem zahájila jménem dvou zadržovaných osob v zálivu Guantánamo oficiální řízení proti britskému ministru zahraničí a proti britskému ministru vnitra, britské vládě. Účelem je požádat soudy, aby nařídily vládě, aby požadovala návrat těchto britských občanů. Britská vláda to zatím neudělala. Britská vláda jen opakuje, že se o těchto věcech jedná.
Vzhledem k tomu, že nyní víme, že se v zálivu Guantánamo používá mučení, znamená, že britská vláda má nejvyšší povinnost umožnit návrat všech britských občanů zpět do Británie.
Louise Christianová má ovšem na této věci přímý zájem. Jenže i právníci na obou stranách Atlantiku houfně zpochybňují argumentaci memorand z Pentagonu. Soudce Peter Carter je předsedou výboru pro lidská práva britské právnické asociace:
Souhlasíte, že prozrazená memoranda jsou jen, jak říká Condoleezza Ricová, součástí všeobecné diskuse a nikoliv konkrétní politiku?
Je velmi znepokojující, že nejde o nic tak teoretického, ale o věci velmi konkrétní a praktické. Protože argument, že je možno naprosto ignorovat základní zásadu mezinárodního práva, je velmi znepokojující, pokud se o něm uvažuje v rámci diskuse o státní politice.
Zdá se, že základní princip pro neprávníky je docela jasný, totiž, že existující zákony je možno ve válce ignorovat, a pokud vyhlásí prezident Bush válku proti terorismu, má tedy právo to udělat. To ale právě není pravda. Jedním z důvodů, proč existuje kategorický zákaz mučení za jakýchkoliv okolností, je právě to, aby bylo zajištěno, že za nejhorších okolností, napřiklad při reakci na teroristickou hrozbu, se budou státy chovat tak, aby to bylo uměřené a lidské.
Avšak pokud byste dospěl k názoru, že v novém světovém pořádku, jak říká Condoleezza Ricová, jsou tyto předpisy příliš omezující, asi byste chtěl od právníků, aby zjistili, zda se s tím nedá něco dělat?
Nový světový pořádek nedává nikomu právo, aby přestal respektovat základní zásady mezinárodního práva.
Znovu jsme však slyšeli v tomto rozhovoru názor, že se lidé postavili mimo zákon tím, že začali bojovat - podle amerického názoru - podivným způsobem. A proto nemají nárok na ochranu podle Ženevských konvencí. O tom snad právníci budou muset jednat?
No, to právě právníci projednali a Condoleezza Ricová nemá pravdu. Převládající názor mezinárodních právníků je, že tito lidé, kteří začali bojovat jiným způsobem, než jímž se zabývá první, druhá a třetí Ženevská konvence, jsou nicméně ochraňováni čtvrtou Ženevskou konvencí a částečně i třetí Ženevskou konvencí, která přikazuje, aby se s lidmi zacházelo lidsky, jakmile jsou zadržováni jinou mocí, bez ohledu na to, co ti lidé dělali, druhá moc s nimi musí zacházet lidsky a v souladu se zákonem.
Co to vypovídá o zálivu Guantánamo a o zemích, jako je Británie, které tam stále mají své občany?/li>
Když byl založen tábor v zálivu Guantánamo na základě prezidentského ediktu,. mnozí z nás byli znepokojeni tím, co toto znamená pro přístup americké vlády vůči jejím povinnostem plnit mezinárodní právní závazky. Obávali jsme se, že si Američané myslí, že mají právo v případě výslechů zadržovaných osob porušovat mezinárodní právo. Protože bylo zjevné, pokud měl být ten prezidentský edikt platný, že tito lidé nemají podle mezinárodního práva žádná práva. Ukazuje se, podle informací od osob, které byly propuštěny, a z toho, co jsme se dověděli o vězení Abu Ghraib, že právě toto se přesně stalo. Otázkou je, jak k tomu došlo. A teď se dovídáme, že se o těchto otázkách v Pentagonu jednalo jako o součásti oficiálního právního přístupu americké vlády. A jaksi byl tento přístup pak v praxi realizován, aniž by někdo vydal nějaké příkazy.


 
Meno:
E-mail:
Web stránka:
Predmet:
Text správy:

Zadajte iniciály Pravého Spektra - PS:
(antispamová ochrana)
 
 

Upozornenie

Príspevky v diskusii k článku sú osobnými názormi jednotlivých čitateľov. Redakcia Pravého Spektra za ich obsah nenesie žiadnu zodpovednosť.

Diskusné príspevky, ktoré sú v rozpore so zákonom budú odstránené.

O problematických príspevkoch nám môžete dať vedieť e-mailom na adresu redakcie.

Copyright © 2001-2024 Pravé Spektrum, občianske združenie
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group