ISSN 1335-8715

19-02-2004   Lukáš Krivošík   Ideológia   verzia pre tlač

Sociálna spravodlivosť podľa F. A. Hayeka

Keď v roku 1990 postupne ako domček z karát popadali totalitné režimy vo východnej Európe, zdalo sa, že sloboda s definitívnou platnosťou zvíťazila nad diktatúrou, pravda nad lžou, život nad smrťou, a láska nad nenávisťou. Zdalo sa, že nový zápas bude zvádzaný skôr ako boj lásky proti sebaláske, života proti nihilizmu, pravdy proti hmle politickej korektnosti, a zodpovednej slobody s absolútnou voľnosťou.

Reakcia na príspevok

Poznamky pod ciarou
autor: PeterS
pridané: 26-02-2004 14:49


Zda sa mi to podnetne prihodit sem tento uryvok, mam pocit, ze naznacuje veci, na ktore sa casto zabuda pri lesteni niektorych ikon. Napr. ze ak sa pozrieme do minulosti, ikony to strasne zabryzga a naopak, niektore ikony boli omnoho lesklejsie, nez by sme ich chceli dnes vidiet.
To samozrejme nepredikuje moznost zmeny a pozitivneho vyvoja niektorych ikon. Len nezabudnime, aby sme nestratili na opatrnosti.
http://www.blisty.cz/2004/2/23/art17093.htm...
"Marxovy myšlenkové kořeny byly skutečně rozsáhlé a zahrnovaly nejen znalost evropské filozofie, ale postupně také ekonomie, historie a dalších disciplín spojenou se znalostí mnoha evropských jazyků. Vlastním vzděláním byl Marx původně právník, který ke konci studia přešel na filozofii a doktorát získal za práci Rozdílnost demokritovské a epikurejské přírodní filozofie. Po úspěšném zakončení studia nestálo nic v cestě jeho univerzitní kariéře. Marx ji však z vlastního rozhodnutí opouští a postupně se dostává do konfliktu se všemi posvátnými symboly doby – autoritativní mocí, soukromým vlastnictvím i církví. Při zkoumání příčin tohoto zvratu bychom neměli zapomínat ani na vynikající rodinné zázemí: otec vzdělaný, liberálně smýšlející právník, strýc Lion Philips bohatý obchodník a zakladatel nyní známé firmy, pozdější švagr se stal ministrem vnitra. Vynikající předpoklady vyměněné za život vyhnance, emigranta putujícího dlouhou dobu ze země do země a po většinu života žijícího v bídě i s celou svou rodinou. Motivy tohoto „prapodivného“ jednání se pokusil odhalit K. R. Popper, když za druhé světové války psal svou slavnou dvoudílnou knihu „Otevřená společnost a její nepřátelé“. Větší část jejího druhého dílu věnoval právě kritice Marxe. Při zkoumání motivů Marxova myšlení napsal: “nelze pochybovat o humanistickém impulsu marxismu. Marx se navíc čestně pokusil …aplikovat racionální metody na nejpalčivější problémy života společnosti.“ (str. 73). „V mnoha směrech nám otevřel oči…Návrat k sociálním vědám před Marxem není myslitelný.“ Avšak tento vliv Marxe identifikuje Popper nejen v sociálních vědách, ale, a to snad velmi překvapivě, ve vývoji křesťanských církví (s.171). Jeho vliv přirovnává k Lutherovu vlivu na katolickou církev- byl výzvou, na kterou nebylo možné nereagovat. Abychom to blíže pochopili, je nutné si uvědomit, že demokracie byla v té době považována za hříšnou myšlenku a vztah k chudým ilustruje dobře tato citace vysokého představitele církevních kruhů J. Townsenda, jehož práce se příznačně jmenovala „Pojednání o chudinských zákonech od lidumila“. Tento autor považuje hlad za „nejpřirozenější pohnutku k píli“. Ta nejšpinavější a nejhrubší povolání mají vykonávat lidé chudí. Townsend věří, že to je boží řád a že díky tomu se mohou jemnější lidé věnovat povoláním vhodným jejich vlohám. Chudinské zákony, které měly zmírňovat hlad chudých, tím podle něj narušovaly harmonii a krásu, kterou vytvořili na světě Bůh a příroda (citováno dle Popper, s. 171). Návrat k těmto církevním stanoviskům je zatím (jsem zde opatrnější než Popper) nepředstavitelný a ani naši současní ekonomičtí liberálové ještě nedospěli ke chvalozpěvu na hlad dělníků a zaměstnanců vůbec. I když, co není, to může být.
Podle Poppera byl Marx „jeden z nejvlivnějších světových bojovníků proti pokrytectví a farizejství.“ Jeho cílem jako teoretika bylo vytvořit „vědecké zbraně k boji, který měl vést ke zlepšení osudu velké většiny lidí.“ (tamtéž s. 74) „…Marxova víra byla v podstatě vírou v otevřenou společnost.“ (s. 171, zdůraznil M.V.). Na jiném místě konstatuje, že Marx byl vášnivým obhájcem lidské svobody, podobně Sartori, jeden z nejvlivnějších současných evropských politologů, ve své práci Teória demokracie (Archa 1993) označuje Marxe za ultraliberála. S. M. Lipset ve své rovněž slavné knize Political Man píše, že Marxova koncepce politického systému nebyla institucionalizace demokracie, ale anarchie(!!!) (s.5, vydání z r. 1960).
Na druhou stranu je známo, že když Lenin uspěl se svou bolševickou revolucí, zjistil, že v Marxově díle „sotva najdeme něco o ekonomice socialismu“ (Popper, c.d. s. 75). Sám Popper, který provádí rozsáhlou kritiku Marxovy teorie, mu nevytýká totalitní smýšlení a sociální inženýrství (což je ostatně pozitivní termín Popperův), ale právě naopak fatalismus jeho koncepce, která popírá možnost záměrného ovlivňování chodu lidských dějin, tedy toho, o co známý hlasatel otevřené společnosti sám usiloval.
Jelikož jsem snad již čtenáře dostatečně zmátl a uvedl v chaos jeho myšlení, formované převládající publicistickou rétorikou, je na čase pokračovat v této „bohulibé“ tendenci na příkladu vlastních Marxových názorů. I když tak jednoduché to přece jen nebude."


 
Meno:
E-mail:
Web stránka:
Predmet:
Text správy:

Zadajte iniciály Pravého Spektra - PS:
(antispamová ochrana)
 
 

Upozornenie

Príspevky v diskusii k článku sú osobnými názormi jednotlivých čitateľov. Redakcia Pravého Spektra za ich obsah nenesie žiadnu zodpovednosť.

Diskusné príspevky, ktoré sú v rozpore so zákonom budú odstránené.

O problematických príspevkoch nám môžete dať vedieť e-mailom na adresu redakcie.

Copyright © 2001-2024 Pravé Spektrum, občianske združenie
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group