ISSN 1335-8715

16-02-2004   Marek Hrubčo   Ideológia   verzia pre tlač

Konzervativizmus ako viera v zázrak?
Sloboda z kresťanskej perspektívy

Liberální institut na svojej stránke uverejnil článok Josefa Šímu s názvom „Konzervativizmus ako viera v zázrak“, v ktorom okrem kritiky konzervatívcov a ich „naivnej viery v schopnosť štátu, politiku záujmových skupín” a „dobro konajúci štát“ možno nájsť aj pokusy hľadať rozdiel medzi libertarianizmom a konzervativizmom.

Reakcia na príspevok

Re: reakcia
autor: PeterS
pridané: 23-02-2004 12:32


Dobre, nechame teda Ezekiela (ten definoval prave Jahveho v Babylonskom zajati ako ustredneho boha) keď mi nechcete povedať, ktoreho boha mate na mysli... trosku mi to pripomina take na slovensku take popularne hippies-krestanstvo: „Make God no Dogma.“. Podzavocem pred kostolom, pobrnkam na gitare, z vierouky si vyberiem, co sa mi hodi a nad tym, ze francuzska revolucia ci rovnost vo vseobecnosti je v kliatbe radsej zavriem oci.
Ale spominate inu vec – krestanske tradicie ako vychodisko obmedzujuce negativny dosah slobodneho rozhodovania. Bohuzial, opet by to chcelo trosku priblizenia. Je to mozne?
K tomu rozmyslaniu o tradiciach som pre vas vybral zaujimavy clanok ilustrujuci spletite posobenie tradicie... pre lepsie pochopenie otazky... su tie tradicie samospasitelne?

George W. Bush a jižanský převrat americké politiky (Michael Lind: Made in Texas: George W. Bush and the Southern Takeover of American Politics, Basic Books, 2003)
Když se Evropané dovídají o podivných a problematických událostech, které se v Americe dějí za vlády prezidenta Bushe (např. jednostranná válka proti Iráku nebo tábor X na Kubě), mohou si mysle, že tyto problematické události jsou neobvyklými výjimkami, protože Amerika má tak dlouhou a silnou tradici demokracie. A mají pravdu v tom, že většina USA má silnou demokratickou tradici. Podle Michaela Linda to však neznamená, že takovou demokratickou tradici mají celé USA. Podle Linda existuje jedna oblast, která tak silnou tradici demokracie nemá. A právě zástupce této nedemokratické tradice teď poprvé vládne Americe.
Lind, bývalý redaktor časopisů New Yorker a Harper's i autor několika knih, píše: „George W. Bush není prvním Texasanem, který byl zvolen prezidentem. Je to však první texaský konzervativec, který byl zvolen prezidentem.“ Lind ve své práci vychází z toho, že to je velmi důležité. Jako kontrapunkt k Bushovi slouží Lindovi jiný Texasan, bývalý prezident Lyndon Baines Johnson, který byl vládl v letech 1963-1969; rozdíl mezi Johnsonem a Bushem je nejen v tom, že Johnson byl spíše levicový a Bush je pravicový politik. Lind píše, že Johnson vyrostl ve středním Texasu, který byl v 19. století osídlen převážně pokrokovými německými přistěhovalci. Tito lidé podle něho byli v pravém slova smyslu „buržoové“: věřili, že člověk musí být pracovitý, šetrný a společnost demokratická. Odmítali proto otroctví a střední Texas se stal útočištěm uprchlých otroků.
Dnes se díky těmto vlastnostem ve středním Texasu dobře daří modernímu kapitalismu (např. počítačové společnosti Dell). Proti této tradici “texaského modernismu” (také Texasan Lind je takovým modernistou) stojí tradice “texaského tradicionalismu”. Lind píše: “Ačkoliv Bushovi předci přišli do Texasu ze severovýchodu Spojených států, Bush byl silně ovlivněn tradiční texaskou kulturou, která spojuje protestantský fundamentalismus s jižanským militarismem; a přístupem k ekonomice, který upřednostňuje primitivní komoditní kapitalistické podnikání, jako je těžba nafty nebo pěstování bavlny, před technologicky vyspělým průmyslem a výzkumem a vývojem.”... Během té doby byl americký jih v podstatě státem jedné strany, který jen předstíral, že je demokratický, stejně jako mnoho jiných autoritářských států; k udržení politické moci používala elita nerůznější způsoby, včetně tzv. “poll tax” (povinná daň z hlavy pro voliče, kterou si černoši nemohli dovolit), včetně pomluv a korupce.
Když taková taktika selhala, používali přímější metody, např. tělesné zastrašování a dokonce vraždy - často ve formě lynčování. Skupiny, které se k takovým činům uchylovaly (např. KKK neboli Klu Klux Klan), se podobaly dnešním polovojenským skupinám nebo “death squads”, popravčím četám. Není proto divu, že vláda, kterou řídí Bush, není příliš demokratická. A také není divu, že několik jeho stoupenců užívá násilí jako např. hrozby násilí volebním úředníkům na Floridě v roce 2000, nebo útoky proti lékařům, kteří provádějí potraty.
Dále Lind píše o roli protestantského fundamentalismu v republikánské straně po “jižanském převratu”. Takový vliv fundamentalistů byl samozřejmě jasný již ve vládě Ronalda Reagana. Dnes však mají fundamentalisté víc než jen vliv: George W. Bush je první americký prezident, který je sám fundamentalista. Od té doby, co je prezidentem Bush (který pochybuje o teorii evoluce), fundamentalistická agenda zintenzivnila.
Překvapivější je však vliv fundamentalismu na zahraniční politiku. Na začátku Bushovy vlády mnozí předpokládali, že zahraniční politika Bushe druhého bude podobná jako Bushe prvního, zejména když se ministrem zahraničí stal Colin Powell. Teď se ale Powell často zdá nedůležitý a naopak vlivný je jeden z “neokonzervativců” Paul Wolfowitz. Rozdíl mezi synem a otcem tkví podle Linda častečně ve fundamentalistické víře v “předtisíciletí dispenyacismu.....”. Tuto interpretaci biblické apokalypsy formuloval v 19. století anglický vikář John Nelson Darby.
Podle něho na “konci časů” vznikne stát Izrael, na který bude zas a znovu útočeno. Pokaždé ale zasáhne Bůh a Izrael zachrání.
Mezinárodní konfederace, vedená Antikristem, nakonec Izrael zničí a povraždí skoro všechny židy v bitvě Armageddon. Potom se na zemi vrátí Kristus, aby porazil Antikrista.
Lind píše: “Většina Američanů i cizinců stěží může věřit tomu, že by člověk žijící v rozvinuté, průmyslové společnosti mohl něčemu takovému věřit. Přesto však miliony Američanů, hlavně ti, kteří žijí na jihu, od dětství slyší, jak kazatelé v rádiu nebo v televizi říkají, že Evropská unie je jedním z rohů šelmy ze Zjevení sv. Jana, nebo že apokalyptickou šelmou je OSN.” John Nelson Darby je tedy postava s největším vlivem na Bushův postup na Středním východě na úrovni masové politiky. Zdá se (z různých výroků), že Bush tomu skutečně sám věří.
Ovšem toto samo by však bylo jen výstřednost, ale jižanská vedoucí elita má silnou válečnou tradici, kterou zdědila po svých kavalírských předcích. Bílí Jižané tvoří nepřiměřeně velkou část důstojníků v armádě, a dlouho podporovali války v cizině víc než bílí Seveřané. To ale neznamená, že ti bílí Jižané jsou internacionalisté: naopak, tradičně upřednostňují jednostranné kroky. Proto se neokonzervativci, kteří byli ve vládě Bushe staršího radikálními disidenty, stali ve vládě Bushe mladšího hlavními intelektuálními inspirátory. Tato změna podle Linda “ukazuje rostoucí důležitost Jižanů v republikánské straně, a také velký rozdíl mezi neukvapeným, diplomaticky myslicím, internacionalistickým otcem z Connecticutu a “macho”, honosným, jižanským, texaským synem, který je pravý Texasan,” nebo alespoň pravý texaský tradicionalista. Následky toho rozdílu jsou dramatické, zejména na Středním východě. Místo vyrovnaného postoje Bushe staršího je tu skoro bezpodmínečná podpora tvrdé politiky Ariela Šarona v Izraeli a jednostranná válka a okupace Iraku. Pokud to někdy vypadá že politika Bushe mladšího na Středním východě je poněkud apokalyptická, dává to smysl, vždyť míchat darbyismus s militarismem a vulgárním, ekonomickým oportunismem může být nebezpečné.
Dále se Lind snaží předvídat, jak tato situace skončí, situace, ve které nejsilnější stát světa ovládají reakční a nebezpeční lidé. Za tímto účelem cituje ekonoma a sociologa Thorsteina Veblena, který se snažil objasnit, jak před první světovou válkou došlo k tomu, že “Německo, jeden z nejvyspělejších průmyslových států na světě, mělo jako hlavní vedení aristokratické pruské junkery”. Veblen podle Linda dospěl k teorii, že to “byl úspěch německé vlády, jak používala státní intervence, aby německá ekonomika dohonila Anglii, který vedl k nebezpečným důsledkům pro německou společnost i celý svět”. Lind argumentuje, že kdybychom za císařské Německo dosadili americký jih a za pruskou, junkerskou elitu majetné, vojensky uvažující jižanské “rytíře”, měli bychom dobrou analogii. Proto na začátku 21. století zakouší U.S.A. něco podobného jako Německo v minulém století, když “průmyslníci z Porýní subvencovali...imperialismus pruských junkerů", nebo Japonsko v stejné době, kde "japonští průmyslníci vytvářeli bohatství a stroje, které samurajští militaristé používali k vytvoření krátkodobého impéria v Asii.”
V Americe “vojenská politická elita bohatých Jižanů používá bohatství a nové technologie, které vytváří "křemíkové údolí", “Silicon Valley” a další střediska “vysoce technologického” kapitalismu v U.S.A., pro imperialistické cíle; elita, která uvažuje o mezinárodní politice v předmoderních pojmech těžby (americký zábor středovýchodních naftových polí) a vykořisťování bezbranných cizích dělníků (např. robotárny při globalizaci a přistěhovalectví).”
Situace proto nevypadá dobře ani v USA, ani ve světě (zvláště když si vzpomeneme, co proti sousedům dělalo Německo a Japonsko ). “Ještě uvidíme,” píše Lind, “jestli jižanští militaristé republikánské strany a jejich bezohledná strategie imperialistického záboru neštastnou náhodou nezničí americkou říši, kterou se snaží vytvořit.”
Ať se stane cokoli, jestli má Lind pravdu, čekají nás zajímavé a nebezpečné časy. V každém případě by bylo dobré neočekávat, že se Amerika pod vedením Bushe bude chovat podle „normálního“ amerického vzoru.


 
Meno:
E-mail:
Web stránka:
Predmet:
Text správy:

Zadajte iniciály Pravého Spektra - PS:
(antispamová ochrana)
 
 

Upozornenie

Príspevky v diskusii k článku sú osobnými názormi jednotlivých čitateľov. Redakcia Pravého Spektra za ich obsah nenesie žiadnu zodpovednosť.

Diskusné príspevky, ktoré sú v rozpore so zákonom budú odstránené.

O problematických príspevkoch nám môžete dať vedieť e-mailom na adresu redakcie.

Copyright © 2001-2018 Pravé Spektrum, občianske združenie
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group
Webdizajn: amneziak