Šedesát let po Pearl Harboru

Bylo to skvělé vítězství, jehož 7.prosince 1941 dosáhla japonská císařská flotila ve vodách Pearl Harboru. Polovina americké tichomořské flotily šla ke dnu. A s ní i americký izolacionismus. Již 60 let jsou USA vůdcem svobodného světa.

Když se kancléře Bismarcka ptali, co si myslí o tehdy probíhající americké válce Severu proti Jihu, odpověděl, že přestřelky kovbojů ho nezajímají. Typický postoj Evropy k Americe: kombinace pyšné ignorance a blahosklonné nadřazenosti.

V roce 1914 Evropa spáchala sebevraždu. V blátivých zákopech umírala loajalita mladých Evropanů k vlastní civilizaci. Po válce se z nich stávají nadšení komunisté, fašisté a nacisté připraveni zatočit se starým, zkostnatělým pořádkem. A zmocňují se Ruska, Itálie a Německa. V roce 1939 se paktem Molotov-Ribbentrop spojují, rozdělují si Evropu a rozpoutávají novou světovou válku. Na jaře 1941 je celá kontinentální Evropa v rukou totalitářů; odporuje jim jen ostrovní Británie. Zdá se, že na kontinentu civilizace skončila. Je konec, zhasla světla, nastala tma. Nadobro.

Nebo ne? V červnu 1941 vypuká válka mezi doposud spojenci, nacisty a komunisty. Čtyři dny po Pearl Harboru vyhlašuje Hitler Americe válku. Proč to udělal? Amerika zaměstnaná v Pacifiku by se přece sama od sebe nevrhla na jeho Festung Europa. Inu, koho bohové chtějí zničit, toho nejdříve oslepí. Amerika je vtažena do Evropy. V důsledku čehož je nacismus v ruinách, západ Evropy opět svobodný, a její východ opět znevolněn. Evropou se spouští železná opona. Rudá armáda stojí na Labe. Je schopna v průběhu týdne dosáhnout kanálu La Manche. V roce 1949 se komunisté zmocňují pevninské Číny. Josif „Koba“ Džugašvili, zvaný Stalin, nyní vládne rozlohou největší říši v dějinách; větší říši než Džingischán. Zdá se, že „poslední bitva vzplála“ - jak zpívají komunisté ve své internacionální hymně - a západní civilizace v Evropě jejich revolučnímu hnutí podlehne. Dnes víme, že se tak nestalo. Zachránil ji její „výhonek“ v Novém světě, Amerika. A její atomová bomba.

Amerika zničila dva totalitarismy evropského původu, které by jinak – kdyby žádná Amerika neexistovala – dosáhly vlády nad světem a podmanily si zeměkouli. Zajisté, udělala přitom spoustu chyb, jejichž podstatu ilustruje editoriál časopisu National Review, kterého někteří redaktoři předtím pracovali pro CIA, a proto věděli, o čem mluví, když v roce 1957 napsali: „Nedávný atentát na indonéského presidenta Sukarna měl všechny známky operace CIA; v místnosti byl zabit každý kromě Sukarna.“ Jsme nedokonalí lidé, a proto mnohé, co děláme, je nedokonalé. Pokud však žijeme v reálném světě, v němž existují zlo a tyranie, nejhorším mravním selháním tváří tvář vůči nim není nedokonalé jednání, nýbrž dokonalá nečinnost. Švédské bomby nezabily žádné civilisty v Drážďanech či Hanoji – či, chcete-li, v Bělehradu a Kandaháru -, protože Švédsko zůstávalo neutrální v zápasu mezi dobrem a zlem, svobodou a tyranií. Pokud by se však všechny země chovaly jako Švédsko, my bychom dnes nebyli svobodní. Proto největším mravním selháním Britů za II. světové války nebylo to, že Churchill poslal bombardéry nad německá města, nýbrž to, že je tam Chamberlain neposlal včas.

Před 60 lety Amerika přestala být malou, do sebe zahleděnou republikou, a stala se vůdcem světového impéria svobodných zemí, jehož součástí je dnes i ČR. V mezinárodních vztazích neexistuje vakuum moci. Vyklidí-li jedna mocnost určitý prostor, okamžitě ho zaplní mocnost jiná. A moc lze zadržovat jedině jinou mocí. Aby civilizace byla bezpečná před barbary, římské legie musely držet stráž na Rýně. Má-li Tchajwan zůstat svobodný, americká flotila musí kotvit v tchajwanské úžině. Izrael – jediná liberální demokracie na Blízkém východě – je nyní v téže situaci, v níž bylo Československo v létě 1938: konfrontuje se s menšinou, jež naoko usiluje o své sebeurčení, ve skutečnosti však o zničení svobodné politické společnosti, pod jejíž vládou žije. Nepoučil-li se Západ z Mnichova, Izrael se octne v roli, v níž byla Británie od jara 1940 do léta 1941: osamělý ostrov svobody čelí moři nepřátelských tyranií.

To je důvod, proč potřebujeme impérium svobodných zemí: aby svobodné země zůstaly svobodné, a aby nesvobodné země byly drženy v šachu. Je dobře, že západní jednotky pročesávají hory Hindúkuše, a bude ještě lepší, když západní bombardéry budou nad Bagdadem. Čím větší a vzdálenější projekce moci svobodných zemí, tím jsou tyto země bezpečnější. Je-li svoboda skutečně hodnotou politického řádu - a my tvrdíme, že je – pak mravnější volbou než hledět si svého, je zasadit se o postup svobody i v zahraničí. Z tohoto důvodu je impérium svobodných zemí mravně ušlechtilejší, než jsou malé, izolacionistické republiky.

Bylo to skvělé vítězství - to 7.prosince 1941 v Pearl Harboru. Japonští admirálové a námořníci však netušili, že den předtím se ve Washingtonu sešel vládní výbor s kódovým označením S-1, který měl prozkoumat možnost sestrojení atomové bomby. Projekt Manhattan začal. To netušili, když se po svém vítězství vraceli do přístavního města, jménem Hirošima.

Roman Joch

Občanský institut

Článok Romana Jocha bol uverejnený 7.12.2001 v českom denníku Mladá Fronta dnes

NENI TO CELA PRAVDA

Rick Asic

14-06-2005 15:06