ISSN 1335-8715

07-07-2006   Roman Joch   Kultúrna vojna   verzia pre tlač

2 x ROMAN JOCH

Roman Joch, riaditeľ Občanského institutu v Prahe je autorom dvoch textov, ktoré vynikajú svojou priezračnou logikou i spôsobom argumentácie. Článok Gentleman a demokracie predstavuje a vyzdvihuje dnes už takmer zabudnutý mužský ideál. V článku Proč nejsem socialistou zase autor vysvetľuje absurdnosť a protispoločenský charakter všetkých odnoží socializmu. V kontexte nastupujúcej nacionálno-socialistickej garnitúry, ktorú k moci dosadil zlovoľný a závistlivý lumpenproletariát považujeme oba články za výsostne aktuálne.

GENTLEMAN A DEMOKRACIE

Gentlemanem se člověk nerodí, nýbrž stává. Gentleman je produktem umění, konkrétně zušlechťování. Je důsledkem výchovy a vzdělání; formování vkusu a charakteru. Novověký gentleman je následníkem středověkého rytíře, jehož mnohé charakteristiky, např. ohleduplný a galantní vztah k ženám a dívkám, sdílí. I když je schopen bojovat – což, jak ještě uvidíme, je v jednom aspektu pro gentlemana klíčové -, důraz na vojenské ctnosti, jenž je pro rytíře konstitutivní, je u gentlemana fakultativní. Zatímco rytíř byl válečníkem sui generis, tak řečeno na plný úvazek, gentleman jim není, alespoň ne nutně; i když za určitých okolností bojovat musí (o tom později). Naopak, u gentlemana - na rozdíl od rytíře – je důraz na vzdělání a státnictví. Gentleman vzdělaný být musí.

Co však je vzdělání, jak je definovat? I když to zní jako bonmot, za vzdělaného člověka můžeme považovat toho, který ví o všem něco a o něčem všechno. Jinými slovy, aby se vyhnul Scylle jednostrannosti, musí být vzdělán alespoň průměrně v oborech všech. A aby se vyhnul Charybdě povrchnosti, měl by minimálně v rámci oboru jednoho vědět všechno.

Proto dobrou definici gentlemana uvedl John Henry (později kardinál) Newman ve svém díle The Idea of a University z roku 1852: „Všeobecné vzdělání nedělá z člověka křesťana ani katolíka, nýbrž gentlemana. Je dobré být gentlemanem; je dobré mít vzdělaného ducha, jemný vkus, ryzí, vyváženou a klidnou mysl, vznešený a ušlechtilý postoj v celém způsobu života.“ Takže co dělá gentlemana gentlemanem? Vzdělaný duch, jemný vkus, ryzí, vyvážená a klidná mysl, vznešený a ušlechtilý postoj v celém způsobu života. Newman dále vymezil gentlemana takto: „Je to muž, který nikdy nepůsobí nepříjemnosti.“ To se již blíží známé definici-bonmotu: gentleman nikdy nikoho neurazí, leda záměrně. Což znamená, že gentleman nikdy nikoho neurazí z důvodů vlastní neobratnosti, neohrabanosti či vulgárnosti; pokud však někoho urazí – a to smí jen muže - pak záměrně a z dobrých důvodů. Nikdy však – za žádných okolností – neurazí či nepřivede do rozpaků dámu.

V Newmanově definici je důraz na vzdělání a výchovu gentlemana ve svobodných uměních – artes liberales –, které člověka osvobozují od neznalosti, ignorance, nevkusu a vulgarity. Aby se gentleman mohl vzdělávat, potřeboval volný čas. Aby měl dostatek volného času, musel být osvobozen od nezbytnosti pracovat pro svou obživu. Jinými slovy musel být dostatečně bohatý. Proto v minulosti mohli být gentlemany pouze lidé dostatečně bohatí; většinou se jednalo o venkovskou aristokracii. Bohatství, jež mu umožňovalo nepracovat, činilo z gentlemana člověka volného času – a man of leisure. Z mého výkladu je však doufám zřejmé, že bohatství nebylo cílem samým o sobě, nýbrž jen prostředkem k volnému času; a ten rovněž nebylo cílem o sobě, nýbrž jen prostředkem k tomu stát se gentlemanem – tj. vzdělávat se a věnovat politice. Sloužil formování charakteru, vkusu a dovednosti spravovat soukromé panství a veřejnou polis, politickou společnost, slovem a skutkem. Gentleman měl umět rozhodovat, vydávat rozkazy, ale i pronášet projevy, kterými by přesvědčoval sobě rovné, tj. ostatní gentlemany. Jakými prostředky lze formovat charakter, vkus a správně-státnické dovednosti gentlemana? Jeden nastínil Newman: byla jím klasická universita (prosím, nezaměňovat s moderními, pokleslými, relativistickými a agnostickými továrnami produkujícími polovzdělance, kteří jsou ještě horší a hloupější než nevzdělanci, neboť na rozdíl od nich si domýšlivě a naprosto iluzorně myslí, že jsou vzdělaní). Dalšími jsou setkávání s ostatními, především staršími gentlemany-státníky, trávení času s nimi a učení se od nich; pak četba knih, meditace, cestování po světě, účast v politice, atd. Vidíme, že to všechno si vyžaduje čas a peníze.

V původní, klasické představě měli vládnout gentlemani, nikoli lidé všichni. Kdyby totiž vládli všichni, tedy i nevzdělaní a vulgární, gentlemani by nebyli v bezpečí. A navíc gentlemani měli přednostní nárok na vládnutí proto, že díky své výchově a vzdělání byli nadřazeni ostatním, tj. nevzdělaným a vulgárním. Proti tomu však může být namítnuta otázka spravedlnosti: proč mají vládnout pouze gentlemani, tedy menšina, a nikoli všichni? Odpovědí je, že spravedlivá vláda není nutně ta, kdy vládnou všichni, nýbrž ta, která vládne v zájmu všech, tedy celku, a nikoli pouze některých, tedy části.

Gentlemani tedy měli povinnost: vládnout v zájmu obecného dobra. Pokud by tak nečinili, jejich vláda by ztrácela legitimitu. Avšak v důsledku své výchovy a vzdělání mohli v zájmu obecného dobra vládnout lépe, než nevzdělaní a vulgární. Jenže ta námitka mohla pokračovat: gentlemani jsou nadřazeni nevzdělaným a vulgárním právě díky své výchově a vzdělání, nikoli vrozeně či dědičně. A i když asi ne všichni, pak určitě většina by byla schopna téhož vzdělání a výchovy – kdyby měla k tomu prostředky. Proč by tedy o tom, kdo se stane gentlemanem a tedy má vládnout, měla rozhodovat nezasloužená náhoda narodit se do správné, privilegované rodiny? Na tuto námitku byla odpověď, že v době všeobecného materiálního nedostatku je lepší, aby alespoň někdo byl v dostatku a tedy mohl se stát gentlemanem, než nikdo. Tedy výtečnost nemnohých za cenu společenské nerovnosti je lepší, než rovnost v chudobě a průměrnost všech. Tato námitka a odpověď ztrácí relevanci v době, kdy díky kapitalismu máme materiální dostatek, a tedy stát se gentlemanem je do značné míry otázkou nikoli možností, nýbrž vůle, rozhodnutí a odhodlání.

V klasické představě byla tedy demokracie odmítnuta jako vláda nevzdělaných, vulgárních většin, a gentlemani byli považováni za oprávněné vládnout, udávat příklad a být vzorem. Dnes demokracie za vládu nevzdělaných, vulgárních většin považována - a proto odmítána - není. Naopak, je přijímána jako sice nedokonalá forma vlády, ale přesto prý nejlepší ze všech známých a dodnes vyzkoušených – za jakou ji označil Winston Churchill.

Jak se mají na současnou demokracii dívat gentlemani? Uvědomme si, že gentlemana necharakterizují jen vzdělání, dobrý vkus, charakter a státnické dovednosti, nýbrž i svobodymilovnost!! Gentleman je nutně svobodným člověkem, který svou svobodu miluje natolik, že je pro něj nepředstavitelné, aby byl nesvobodným byť jen minutu. Gentleman raději zemře, než by byl otrokem; i když na straně druhé gentleman v principu otroky vlastnit může. Dokonce někteří z nejlepších gentlemanů v dějinách otroky vlastnili. Já bych však tvrdil, že jejich povinností – noblesse oblige – bylo dát jim svobodu, ať již za svého života, nebo nejpozději závětí.

Pro gentlemana je svoboda klíčová a rovnost irelevantní. Gentleman klade důraz na svobodu, především svou, kombinovaný s důrazem na ctnosti a dobrý vkus. Politicky je proto konzervativcem, anebo původním, klasickým liberálem, nikoli však moderním relativistickým liberálem. Tedy zatímco v 19. století gentlemani mohli být politicky konzervativci i liberály, nyní mohou být již jen konzervativci. (O tom, že v žádném případě nemohou být socialisty, není snad ani nutné mluvit.)

Jaký má být tudíž vztah gentlemana k moderní demokracii a k moderní společnosti obecně? Před svou odpovědí si dovolím dvě odbočky. První je straussiánská. Leo Strauss jakožto platonik považoval gentlemana za méně hodnotný druh než filosofa, tedy podle něho gentleman stojí v hierarchii výtečnosti níže než filosof. Kupř. proto, že gentleman přijímá filosofické pravdy, které ho učí filosof, zatímco filosof musí o všech jemu předkládaných pravdách pochybovat, aby pak na základě filosofického, rozumového hloubání je buď jako pravdy potvrdil, anebo jako nepravdy odmítl. Tedy vláda filosofů je teoreticky nadřazena vládě gentlemanů, i když prakticky je méně pravděpodobná. To je taky důvodem pro vládu gentlemanů, neboť je odrazem vlády filosofů, kteří gentlemany vzdělávají.

Liberální demokracie ve své teorii spoléhá na to, že většina občanů jsou dostatečně moudří, rozumní a ctnostní k tomu, aby byli způsobilí vládnout; tedy samu sebe pojímá spíše jako universální aristokracii. Jenomže moderní demokracie v praxi v žádném případě universální aristokracií není, nýbrž je vládou masy. To je podle Strausse důvodem pro roli university v demokracii, pro roli svobodného vzdělání. Svobodné vzdělání vede k lidské výtečnosti, tedy k výchově k gentlemanství. A aby experiment s moderní demokracií dopadl dobře, liberální demokracie nezbytně potřebuje liberální vzdělání, tj. universitu – konkrétně k tomu, aby v masové společnosti a z masové společnosti vytvářela aristokracii. V opačném případě se demokracie změní ve vládu lůzy. Tedy instituce university je pro dobré fungování liberální demokracie nezbytná; tvrdil Strauss.

Odbočka druhá: jaký je vztah mezi gentlemanstvím a křesťanstvím? Gentleman na rozdíl od křesťana je čistě vnitro-světskou kategorií, zaměřenou ke světským dobrům. Pokud by vyvstala otázka, co je lepší, být gentlemanem anebo křesťanem, pak je nutné se otázat, „lepší k čemu?“ Pokud pro účel nejzazšího osudu člověka, pak odpověď je nasnadě - křesťanem. Pokud však pro účel lepšího vládnutí, pak odpovědí je gentlemanem, neboť mnozí křesťané jsou těmi nejméně vhodnými lidmi pro vládu, kteří mě napadají. Jenže tyto dvě kategorie vůbec nejsou disjunktivní. Je zajisté možné být zároveň gentlemanem i křesťanem – dokonce ideálem viktoriánské Anglie byla právě kombinace obojího: křesťanský gentleman.

V této souvislosti si neodpustím bonmotu anglického krále Charlese II. Stuarta, který když krátce před svou smrtí v roce 1685 konvertoval ke katolicismu, prohlásil: puritanismus není náboženstvím pro gentlemana a anglikanismus není náboženstvím pro křesťana. Skutečně, puritán může své křesťanství brát vážně, ale v žádném případě nemůže být gentlemanem – či, lépe řečeno, gentleman v žádném případě nemůže být puritánem. Na straně druhé gentleman sice může být anglikánem, stejně jako i ateistou či agnostikem (tedy, vlastně, opět anglikánem, neboť anglikánem může být úplně každý, i muslim) – ale jen ztěží lze být anglikánem a přitom zároveň skutečným křesťanem. Samozřejmě, být katolíkem plně umožňuje být zároveň skutečným křesťanem i skutečným gentlemanem.

Nyní již ke vztahu gentlemana k moderní demokracii a společnosti. Masová politická hnutí a shromáždění se gentlemanům bytostně příčí. Upřímně řečeno, demokracie nápadem konzervativců nebyla. Akceptovali ji v posledku až po II. světové válce v důsledku negativních zkušeností z meziválečného období. Zlatý věk vlády gentlemanů skončil I. světovou válkou. Pak nastala doba masových hnutí, „vzpoury davů“, jak to nazval Ortega y Gasset. Mezi těmito hnutími docházelo ke konfliktům, při nichž nezřídka rozpory hnutí umírněných vedly k nástupu hnutí radikálních a totalitních. Příkladem je Rakousko, kde v 30. letech konflikt socialistů s lidovci vedl k nástupu nacistů.

A právě za II. světové války společný boj konzervativců i demokratických socialistů proti nacistům vedl k jejich odhodlání, že po válce musí být utvořena společnost konsensu, aby se mohly spojit síly proti radikálnímu ohrožení civilizace, kterým po II.světové válce byl samozřejmě komunismus. Jinými slovy, v rámci utvoření protitotalitního konsensu za II.světové války (proti nacismu) a za účelem jeho udržení za války studené (proti komunismu), konzervativci, tedy i gentlemani, akceptovali demokracii coby formu vlády schopnou udržovat konsensus a zajišťovat loajalitu nejširších vrstev společnosti.

V rámci tohoto kompromisu s levicí konzervativci tolerují mnohé, jež se jím příčí. Např. disproporcionální, tzv. progresivní zdanění. Tolerují je proto, že, konec konců, jde jen o peníze. („O peníze jde vždy až v první řadě“ – to nemohl říci žádný gentleman, nýbrž jen kšeftařský buržoa; gentlemanovi jde v první řadě o čest.) Tolerují dále, že masová kultura je vulgární, dokonce i že potraty jsou legální (což spolu souvisí: je-li kultura vulgární, potraty jsou legální).Tolerují to proto, že oni sami mají svobodu volby: gentlemani mají svobodu upřednostňovat kulturu kvalitní a za své slečny a manželky si vybírat dámy, které prostě na potraty nechodí.

Jinými slovy, nutnou podmínkou tolerance všeho tohoto moderního svinstva ze strany gentlemanů byla ta nepsaná dohoda, že od společnosti mají garanci žít si svůj život svobodně podle svých představ. To v době ohrožení ze strany totalitních říší znamenalo společenský konsensus svobodu aktivně bránit, bojovat za ni a být připraveni za ni umírat. Umírat za svobodu nemělo být pouze ušlechtilým, galantním postojem gentlemanů, ale i velice praktickou povinností všech.

Tento konsensus vydržel na Západě do války ve Vietnamu, tj. do poloviny 60. let, když jej levice odvrhla. Odmítla válku ve Vietnamu nikoli z taktických důvodů, z jakých ji odmítal např. Hans Morgenthau, totiž že Vietnam není prakticky vhodným místem pro měření sil s komunismem, nýbrž z důvodů zásadních, totiž že s komunismem se síly nemají měřit vůbec; a to nikde. Tak došlo v polovině 60. let k rozštěpení politické společnosti Západu: zatímco konzervativci chtěli vést válku proti komunismu v zahraničí, ale nikoli kampaň za rovnost doma, levice chtěla vést kampaň za rovnost doma, ale nikoli válku proti komunismu v zahraničí. Jinými slovy, konzervativci chtěli bránit svobodu, ale nikoli prosazovat rovnost, zatímco levice chtěla prosazovat rovnost, ale nikoli bránit svobodu.

To proto, že západní levice shledala nukleární válku proti komunismu za nemyslitelnou. Z premisy, že nukleární válka je nemyslitelná, se odvíjely postoje další: je-li nukleární válka s komunismem nemyslitelná, na místě je konvergence s ním. Ostatně, cílem komunismu je taky rovnost. A ta konvergence má probíhat na bázi OSN, jež bude jedinou, společnou vládou celého světa; celý svět bude jedním státem. Pak nukleární válka mezi státy nevypukne, neboť nebude mít vypuknou mezi kým. Teoretická premisa se zrealizuje v praxi. Konvergence s komunismem– tím se západní levice plně posunula na pozici „raději rudí, než mrtví“.

Jenže premisou konzervativců bylo, že nemyslitelná je resignace na svobodu. A od této premisy se odvíjely postoje naprosto odlišné: je-li resignace na svobodu nemyslitelná, pak nukleární válka při obraně svobody myslitelná je, alespoň v principu. Tedy „raději riziko být mrtví, než jistota být rudí.“

A dále, je-li resignace na svobodu nemyslitelná, pak konvergence s nesvobodou je nežádoucí. Ne jedna kompromisní celosvětová vláda v podobě OSN, nýbrž ustavení a udržení společnosti založené na poznané pravdě, konkrétně pravdě, že správná společnost má být svobodná. A udržení společnosti založené na této pravdě si vyžaduje ctnost, konkrétně ctnost svobodymilovnosti. Levice však před pravdou a svobodou dávala přednost míru; a před ctností upřednostnila přežívání ve smyslu biologického vegetování. V politické společnosti Západu se tak objevilo schisma.

Kdyby tedy na vrcholu studené války, tj. na začátku 80. let - , nebo kdykoli v budoucnu v případě vnějšího ohrožení západní civilizace – dominovala na Západě politická a intelektuální levice, znamenalo by to, že civilizace, konkrétně západní civilizace - neboť Západ nemůže zůstat Západem, aniž by byl svobodný – by nemohla mít dlouhého trvání. Neboť jedna věc je jistá: nejste-li vy ochotni svou svobodu bránit, bojovat za ní a v tomto boji proti těm, kdo vám ji chtějí vzít, riskovat svůj život, pak ve světě, v němž žijí lidé, kteří jsou ochotni riskovat a případně i položit svůj život za to, aby vám vaši svobodu vzali (jak byli např. nacisté či komunisté), svou svobodu brzo ztratíte a stanete se otroky. To je tak naprosto evidentní, že to snad ani není nutné nějak odůvodňovat.

A přesto: před tímto faktem zavírá současná západní levice oči a odbíjí jej sentimentální, čistě naivní iluzí, že když ona není připravena hrát silovou hru, není ji připraven hrát na světě již nikdo.

Pokud by tedy západní civilizaci hrozil zánik v důsledku politické a intelektuální impotence levice, konzervativci by byli zbaveni závazku dodržovat dosavadní demokratický politický konsensus. Za těchto okolností by gentlemani neměli jinou možnost, než odmítnout demokracii, opět převzít vládu do svých rukou a pokusit se v praxi slovem i skutkem obhájit svobodu a existenci západní civilizace. Jinými slovy, nastolit pravicový autoritativní režim.

(vyšlo v Revue Prostor 53)


PROČ NEJSEM SOCIALISTOU

Socialismus je institucionalizovanou krádeží. Je založen na teorii i praxi státu, který vydatným zdaněním svých občanů získá balík peněz; ten pak (pře)rozděluje. Je to princip legalizované loupeže: získejme politickými prostředky peníze a pak se o ně podělme.

Rozdíl mezi nesocialistickým a socialistickým státem je velký. Stát nesocialistický občany sice rovněž zdaňuje, ale činí tak ve prospěch obecného dobra a k výkonu legitimních státních funkcí, jakými jsou obrana práv a svobody občanů, vynucování práva a pořádku, nastolování spravedlnosti, trestání zločinců, ochrana před zahraničními hrozbami, rozsuzování sporů mezi občany a celkově udržování svobodného, spravedlivého řádu ve společnosti. Smyslem zdanění je jen zajištění nezbytných a legitimních státních služeb; nikoli převádění peněz od jedněch k druhým.

V nesocialistickém státě existují jen dobrovolné a svobodné cesty k nabytí bohatství – jsou jimi práce, obchod, smlouva, dar, dědictví. Vše je založeno na dobrovolnosti, nikoli na donucení. Stát chrání spontánně se utvářející řád ve společnosti. Nevytváří kasty lidí: těch, které obírá a těch, kterým dává.

Na druhé straně je však socialistický stát explicitně založen na tom, že jedni jsou záměrně zdaněni ve prospěch druhých. Jeho podstatou je přerozdělování. Cesta k nabytí bohatství není svobodná, dobrovolná a společenská, nýbrž politická a donucovací. Je jí donucení ze zákona jedněch ve prospěch druhých. Podíl na politické moci je pro nabytí bohatství zásadní.

Socialisté se pyšní tím, že socialismus je morálnější a spravedlivější než svobodná společnost. „Sociální spravedlnost“ a „solidarita“ – tak tomu říkají. Avšak to právě socialismus je vrcholně nemorální.

V socialistické teorii bohatí mají být zdaněni ve prospěch chudých. Ale ve skutečnosti je praxe jiná. Pokud jednou přijmete za svůj zásadní socialistický princip, že stát je tu od toho, aby nashromáždil balík peněz, který pak bude dle své svévole (pře)rozdělovat, nikdy přerozdělování nepůjde jen od bohatých k chudým. Totiž nikoli ti nejchudší lidé si vytvoří dobře zorganizované skupiny, které se vždy postarají o to, aby si z onoho nashromážděného balíku urvaly podstatný podíl. Nikoli ti nejchudší, nýbrž právě ti, kteří jsou na tom již dobře, budou těmi, kdo nejvíce profitují ze socialistické redistributivní politiky. Je-li jednou k rozebrání velký balík peněz, můžeme si být jisti tím, že si jej nerozeberou především chudí, nýbrž ti, kdo mají nejtvrdší a nejostřejší lokty. Takže socialistické přerozdělování, které je v teorii od bohatých k chudým, je v praxi vždy od některých bohatých a některých chudých k jiným bohatým a jiným chudým. Zajisté, v socialistickém státě je i přerozdělování od některých bohatých k některým chudým. Ale je tam i přerozdělování od některých chudých k některým bohatým. To s morálností nemá pranic společného.

Dobrá, může někdo namítnout, je-li socialistický ideál přerozdělování od bohatých k chudým v praxi deformován realitou dobře zorganizovaných zájmových skupin, není alespoň ten ideál samotný dobrý, spravedlivý a morální?

Není. Solidaritou je, když s někým soucítíte a chcete mu pomoct. S někým trpícím, v nouzi. Pokud mu pomůžete, pokud mu osobně přispějete na zlepšení jeho údělu, to je solidarita. Je to ctnost vycházející z lásky k bližnímu. Je solidární a morální, pokud na pomoc lidem v nouzi vynakládáte své peníze. Pomoci lidem v nouzi jest obdivuhodné, pokud dáváte ze svého. Nikoli, když dáváte z cizího.

To je případ toho, čemu se eufemisticky říká „solidarita“ a „sociální spravedlnost.“ Jedná se o vlastně o prostý politický kšeft: lidé A, socialističtí politici, zdaní lidi B, nás, daňové poplatníky, a naše peníze přerozdělí lidem C, klientele socialistického státu a voličům socialistických politiků. Na oplátku za to lidé A očekávají, že je lidé C budou volit. Kde je v tom solidarita?

Jsem tedy proti jakékoli státní pomoci chudým? Zajisté ta nejmorálnější a nejsolidárnější je pomoc soukromá a dobrovolná. Tedy charitativní. Ta však za jistých okolností nemusí stačit, a v tomto případě je prostor pro stát – ale na té nejnižší možné úrovni, tj. na úrovni komunální a lokální. Tam se lidí nejlépe poznají a vědí, kdo jakou pomoc potřebuje. Lidé v materiální nouzi by zajisté měli dostávat podporu, na oplátku za ni by však měli projevit svou sociální odpovědnost, tj. podílet se na veřejně-prospěšných pracích. Sociální podpora ano, ale decentralizovaná a lokalizovaná.

Ta nejsociálnější státní politika je ta, která vede k prosperující ekonomice, v níž lidé mohou snadno najít dobrou práci. Produkce bohatství, zvětšování bohatství v celé společnosti je pro nejchudší lepší, než přerozdělování stávajícího bohatství. Než závistivě dělit stávající malý koláč, lepší je vytvořit větší koláč. Toho však socialistická ekonomika není schopna dosáhnout.

Svými vysokými daněmi dusí produktivitu, efektivitu a výkonnost ekonomky a demotivuje lidi k tvořivosti. Nic není pro ekonomický rozvoj zhoubnější než vysoké daně. A nic není více socialistického, než vysoké daně. Socialisté chtějí přerozdělovat bohatostí, ale aby vůbec nějaké bohatství mohlo být přerozděleno, musí být nejdřív vytvořeno. Socialisté však svými daněmi tvorbu bohatství dusí. Socialisté tak jsou nejen proti bohatým, v konečném důsledku jsou proti všem, i chudým. Jsou asociální v doslovném významu tohoto slova.

To by mohlo být již dostatečné odsouzení socialismu; jakožto nemorálního, korumpujícího, neproduktivního a asociálního. Avšak není. Neboť socialismus – krom toho všeho – je i proti svobodě. Je vůči svobodě nepřátelský a s ní neslučitelný. To je v mých očích největším odsouzením socialismu.

Socialismus je proti svobodě přímo i nepřímo. Přímo znamená popření svobody svou relativizací soukromého majetku a vysokou mírou zdanění. Socialisté tím, jak lidem berou jejich majetek, berou jim z toho, co si prací svých rukou a hlav vydělají, tak jim i znemožňují či omezují schopnost činit svobodné volby ohledně svých osudů. Co na tom, že část z toho, co lidem vzali, jim pak vrátí prostřednictvím tzv. bezplatných (ve skutečnosti velice draze daněmi zaplacených) sociálních služeb. Především, socialisté nikdy lidem nevrátí plnou hodnotou toho, co lidem daněmi vzali – část výnosů z daní totiž promrhá neefektivní státní byrokracie. Ale i v tom, co lidem vrátí, oni sami – tj. socialističtí politici – rozhodují, co lidé dostanou a v jaké formě. Jaké zdravotnictví, jaké vzdělání, jakou kulturu. Tyto volby za lidi dělají socialističtí politici, nedělají je lidé samotní. Socialismus proto vždy znamená přímou restrikci lidské svobody.

Ba co hůř, socialismus je pro svobodu zhoubný i nepřímo a to v mnoha závažnějším ohledu. Nejen že socialisté nám berou naše majetky a naši svobodu. Oni nás navíc odnaučují od schopnosti ve svobodě vůbec žít. A to je ten nejzákeřnější a nejhorší aspekt socialismu.

Socialismus tím, že vytváří u lidí drogovou závislost na státě a jím poskytovaných „sociálních“ službách, potlačuje, přidušuje a umrtvuje v nich všechny ctnosti a dovednosti nezbytné pro skutečně svobodný život ve svobodě – pracovitost, nezávislost, soběstačnost, tvořivost, iniciativnost, píli, a především – zodpovědnost. Socialismus dělá z lidí věčná nemluvňata a batolata, třídu věčně nedospělých a nesamostatných jedinců, kteří jsou beznadějně závislí na socialistickém státu a neschopni vzít odpovědnost za život svůj i svých rodin do svých vlastních rukou. Socialismus udržuje lidi ve věčné nedospělosti a tím jim znemožňuje plnou způsobilost pro život ve svobodě. A to je to největší zlo socialismu.

Lituji všech škod, jež na nás socialismus napáchal; mnohem více však lituji těch škod, jež jsme si na nás napáchali my sami tím, že jsme socialismu vůbec umožnili dostat nás do svého područí.

Roman Joch

Autor je riaditeľom Občanského institutu v Prahe.

Text vyšiel v zborníku „Proč volím pravici“, CEVRO Liberálně-konzervativní akademie, Praha 2005.

  Vyborne!
   Lukas Krivosik 07-07-2006 18:01
  RE: Vyborne!
   Zolo 07-07-2006 21:54
  RE: Vyborne!
   Jan Bartonička 01-09-2006 16:32
  RE: Vyborne!
   strigoi 07-07-2006 23:13
  Super clanok
   Milos 07-07-2006 18:58
  RE: Super clanok
   D 10-07-2006 2:19
  vynikajúce...
   alfaomega 07-07-2006 20:01
  RE: vynikajúce...
   Lukas Krivosik 07-07-2006 22:58
  RE: vynikajúce...
   Michal Havran ml 08-07-2006 9:33
  RE: vynikajúce...
   alfaomega 08-07-2006 15:06
  RE: vynikajúce...
   Michal Havran ml 08-07-2006 23:00
  RE: vynikajúce...
   alfaomega 09-07-2006 8:16
  RE: vynikajúce...
   msarkozy 09-07-2006 11:37
  RE: vynikajúce...
   Lukas Krivosik 09-07-2006 15:16
  RE: vynikajúce...
   msarkozy 10-07-2006 10:10
  RE: vynikajúce...
   Peter Frišo 10-07-2006 19:28
  RE: vynikajúce...
   viab 12-07-2006 10:09
  RE: vynikajúce...
   D 13-07-2006 9:56
  RE: vynikajúce...
   D 13-07-2006 9:49
  RE: vynikajúce...
   len tak na okraj 13-07-2006 17:46
  dámy
   viab 09-07-2006 14:20
  RE: vynikajúce...
   D 10-07-2006 1:54
  Ako je mozne?
   iko 08-07-2006 1:15
  RE: Ako je mozne?
   D 10-07-2006 2:35
  gentlemani
   ACMilan 08-07-2006 2:36
  RE: gentlemani
   viab 08-07-2006 7:44
  2RE: gentlemani
   pudlik 08-07-2006 11:28
  gentlemani
   msarkozy 08-07-2006 21:52
  RE: gentlemani
   Lukas Krivosik 08-07-2006 23:41
  RE: gentlemani
   msarkozy 09-07-2006 11:38
  RE: gentlemani
   Lukas Krivosik 09-07-2006 12:00
  RE: gentlemani
   D 10-07-2006 2:46
  RE: gentlemani
   Peter Frišo 10-07-2006 10:36
  RE: gentlemani
   LIBERTARIAN 10-07-2006 11:07
  RE: gentlemani
   msarkozy 10-07-2006 11:19
  RE: gentlemani
   Peter Frišo 10-07-2006 12:17
  RE: gentlemani
   msarkozy 10-07-2006 12:51
  RE: gentlemani
   msarkozy 10-07-2006 12:55
  RE: gentlemani
   jg 10-07-2006 18:29
  RE: gentlemani
   D 10-07-2006 13:30
  RE: gentlemani
   msarkozy 10-07-2006 10:25
  RE: gentlemani
   viab 11-07-2006 7:47
  RE: gentlemani
   D 11-07-2006 11:39
  Vážne
   msarkozy 12-07-2006 10:13
  konzerv. farari?
   tamten 09-07-2006 4:08
  RE: konzerv. farari?
   Lukas Krivosik 09-07-2006 11:02
  RE: konzerv. farari?
   D 10-07-2006 1:56
  RE: konzerv. farari?
   tamten 10-07-2006 16:44
  RE: konzerv. farari?
   Peter Frišo 10-07-2006 10:45
  RE: konzerv. farari?
   tamten 10-07-2006 16:21
  RE: konzerv. farari?
   Peter Frišo 10-07-2006 17:18
  RE: konzerv. farari?
   Lukas Krivosik 10-07-2006 18:42
  RE: konzerv. farari?
   Peter Frišo 10-07-2006 20:02
  RE: konzerv. farari?
   tamten 11-07-2006 0:00
  RE: konzerv. farari?
   obranca 11-07-2006 12:40
  RE: konzerv. farari?
   len tak na okraj 13-07-2006 18:24
  Kupředu pravá!
   Alexios Komnenos 09-07-2006 16:37
  RE: Kupředu pravá!
   obranca 09-07-2006 18:44
  gentleman
   obranca 09-07-2006 18:48
  RE: gentleman
   Lukas Krivosik 09-07-2006 18:58
  RE: gentleman
   obranca 09-07-2006 19:20
  RE: gentleman
   Milos 09-07-2006 21:04
  RE: gentleman
   obranca 09-07-2006 21:15
  Autor s priezracnou logikou a sposobom argumentacie
   eiffel 09-07-2006 19:02
  RE: Autor s priezracnou logikou a sposobom argumentacie
   alfaomega 09-07-2006 19:47
  RE: Autor s priezracnou logikou a sposobom argumentacie
   PeterS 09-07-2006 22:11
  RE: Autor s priezracnou logikou a sposobom argumentacie
   iko 09-07-2006 22:55
  RE: Autor s priezracnou logikou a sposobom argumentacie
   D 10-07-2006 2:07
  Vznik slova gentleman
   Dušan 10-07-2006 9:27
  RE: Vznik slova gentleman
   D 11-07-2006 9:54
  Ach, ta termionologia.
   LIBERTARIAN 10-07-2006 9:57
  PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   Ahola 10-07-2006 10:59
  RE: PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   D 10-07-2006 13:44
  RE: PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   Ahola 10-07-2006 17:40
  RE: PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   D 11-07-2006 11:37
  RE: PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   Ahola 11-07-2006 13:36
  RE: PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   D 11-07-2006 16:07
  RE: PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   Ahola 11-07-2006 17:05
  RE: PROČ NEJSEM SOCIALISTOU
   D 12-07-2006 10:41
  Kto ? Nikto !
   LIBERTARIAN 10-07-2006 11:29
  RE: Kto ? Nikto !
   msarkozy 10-07-2006 11:45
  RE: Kto ? Nikto !
   Peter Frišo 10-07-2006 12:26
  RE: Kto ? Nikto !
   LIBERTARIAN 10-07-2006 12:52
  RE: Kto ? Nikto !
   Peter Frišo 10-07-2006 13:36
  RE: Kto ? Nikto !
   jg 10-07-2006 18:08
  RE: Kto ? Nikto !
   Peter Frišo 10-07-2006 19:51
  RE: Kto ? Nikto !
   jg 10-07-2006 21:43
  RE: Kto ? Nikto !
   Peter Frišo 13-07-2006 8:59
  RE: Kto ? Nikto !
   jg 10-07-2006 18:49
  RE: Kto ? Nikto !
   Peter Frišo 10-07-2006 19:30
  RE: Kto ? Nikto !
   jg 10-07-2006 21:49
  RE: Kto ? Nikto !
   Peter Frišo 13-07-2006 9:01
  RE: Kto ? Nikto !
   strigoi 11-07-2006 8:49
  RE: Kto ? Nikto !
   D 11-07-2006 11:57
  RE: Kto ? Nikto !
   D 11-07-2006 12:00
  RE: Kto ? Nikto !
   Peter Surda 19-07-2006 11:59
  JOCH JE ZA TROCH
   Ahola 10-07-2006 11:51
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   alfaomega 10-07-2006 19:27
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   Ahola 11-07-2006 10:49
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   alfaomega 11-07-2006 19:09
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   Ahola 11-07-2006 21:26
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   Lukas Krivosik 12-07-2006 0:27
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   Ahola 12-07-2006 9:39
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   LIBERTARIAN 12-07-2006 14:05
  RE: JOCH JE ZA TROCH
   D 13-07-2006 10:37
  Roman Joch
   tamten 10-07-2006 16:34
  RE: Roman Joch
   alfaomega 10-07-2006 18:53
  RE: Roman Joch
   Ahola 10-07-2006 19:18
  RE: Roman Joch
   alfaomega 10-07-2006 19:36
  RE: Roman Joch
   tamten 10-07-2006 23:18
  RE: Roman Joch
   alfaomega 11-07-2006 19:02
  RE: Roman Joch
   tamten 11-07-2006 21:47
  RE: Roman Joch
   tamten 10-07-2006 23:20
  RE: Roman Joch
   Ahola 11-07-2006 10:57
  RE: Roman Joch
   D 11-07-2006 11:52
  RE: Roman Joch
   strigoi 11-07-2006 12:06
  off topic - pomoc pre afriku
   Firstborn 11-07-2006 5:55
  solidarnost versus liberalizmus
   marian 12-07-2006 9:30
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   LIBERTARIAN 12-07-2006 10:01
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   marian 12-07-2006 12:40
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   marian 12-07-2006 12:42
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Lukas Krivosik 12-07-2006 13:04
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   pudlik 13-07-2006 9:16
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 13-07-2006 9:34
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Peter Surda 19-07-2006 13:05
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 25-07-2006 10:18
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 13-07-2006 9:45
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   marian 13-07-2006 12:05
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Lukas Krivosik 13-07-2006 13:20
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   LIBERTARIAN 12-07-2006 13:51
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 13-07-2006 9:25
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   LIBERTARIAN 13-07-2006 10:01
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   tato 13-07-2006 10:33
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Peter Surda 19-07-2006 12:17
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   tato 23-07-2006 9:21
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Peter Surda 23-07-2006 22:17
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 13-07-2006 11:14
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Peter Frišo 13-07-2006 9:03
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 13-07-2006 9:16
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   LIBERTARIAN 13-07-2006 10:25
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 13-07-2006 11:22
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   marian 13-07-2006 12:17
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Lukas Krivosik 13-07-2006 13:39
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   LIBERTARIAN 13-07-2006 14:57
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   D 14-07-2006 10:34
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   marian 14-07-2006 21:25
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   Lukas Krivosik 15-07-2006 11:10
  RE: solidarnost versus liberalizmus
   marian 29-07-2006 13:33
  este cosi k solidarite
   Lukas Krivosik 13-07-2006 13:54
  RE: este cosi k solidarite
   Lahvac 13-07-2006 14:46
  RE: este cosi k solidarite
   Lukas Krivosik 13-07-2006 17:53
  RE: este cosi k solidarite
   Ondrej 14-07-2006 10:15
  RE: este cosi k solidarite
   marian 29-07-2006 13:35
  RE: este cosi k solidarite
   D 14-07-2006 12:11
  Tolerance potratů a otrokářství?
   honzah 27-10-2007 0:40

   

 

Kultúrna vojna

Kresťanstvo je tepelnou izoláciou kapitalizmu i západnej civilizácie a kultúrna vojna je vojnou o dušu Západu. Ide v nej o to, či židovsko-kresťanské dedičstvo bude naďalej pre našu civilizáciu smerodajné, alebo či nad morálkou života zvíťazí pudová pseudomorálka smrti. Kultúrna vojna je bojom o zachovanie kultúrnosti západného človeka. Ak zničíme našu civilizačnú tradíciu, nepovstane z jej popola žiadny „nový človek“, nezaťažený poverami a predsudkami, ako si namýšľa liberálna ľavica. Kultúrnosť je to, čo človeka odlišuje od zvieraťa. Zničenie kultúrnosti povedie len k vyslobodeniu zvieraťa, ktoré sa pod tenkou vrstvou civilizácie skrýva v každom z nás.

Tiráž

Názov

Kontakt Šéfredaktor Redakcia Editor Vydavateľ Zakladateľ

Ďalšie odkazy

Newsletter

Ak chcete byť informovaný o zaujímavých novinkách na Pravom Spektre, vyplňte Vašu e-mailovú adresu. (frekvencia cca. 1 správa za mesiac)
 

 
Copyright © 2001-2017 Pravé Spektrum, občianske združenie
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group
Webdizajn: amneziak