ISSN 1335-8715

05-12-2005   Michal Šabatka   Kultúrna vojna   verzia pre tlač

O toleranci

Už v dobách velkých antických filosofů, jako byli Sokrates, Aristoteles nebo Platón, si lidé mnohem jasněji uvědomovali společenský rozměr bytí člověka. Aristoteles dokonce označil lidskou bytost za „zoón politikon“, tedy bytost společenskou, určenou k životu v politickém společenství.

Člověk bez společnosti, bez života v polis, by byl dle slov Aristotelových „bohem nebo zvířetem“. Už v době před více jak 2000 lety si lidé uvědomovali, že člověk je ze své přirozenosti společenskou bytostí. O co více je pak tato pravda o životě člověka mnohem aktuálnější v dnešní době – době moderní společnosti, národního státu a masové kultury. Každý z nás se musí mnohem více vyrovnávat se střetem s druhými, kteří tvoří součást naší společnosti, než tomu bylo v době antických polis.

Rozhodnutí o dobru společnosti tak už není otázkou jednání mezi několika stovkami lidí, ale je to problém zahrnující statisíce ba milióny lidí. O tom, co dobro je a co není, pak může mít každý svou osobní představu, danou především autonomií člověka vzhledem ke zbytku celé společnosti. Díky oné autonomii a individualitě, kterou je nadána každá lidská bytost, je nutné, aby společnost přijala jako jeden ze svých základních principů toleranci – tedy snášenlivost, jak definuje toleranci Slovník spisovné češtiny. Tolerance je proto dnes skloňována ve všech pádech a užívána mnohými k podoře rozvoje demokratické společnosti. Jako by v tomto případě platilo, že společnost bude méně demokratická, čím bude méně tolerantní a naopak. Základním atributem vztahů mezi lidmi a jedním z cílů státu se tak stává budování tolerantní společnosti. Tolerance je ctností, jejíž rozkvět je potřeba v lidech podporovat.

Tyto myšlenky nám mohou připadat správné a pravdivé, vedoucí minimálně ke zlepšení vztahů mezi lidmi. Pravda je ale jiná. Přesvědčení, které považuje toleranci za ctnost – hodnotu, která má být podporována – je totiž nutné považovat za jeden z podstatných omylů současné západní civilizace. Na následujících řádcích se pokusím ukázat, jak nebezpečné glorifikování tolerance je.

Člověk si je na základě své přirozenosti vědom určité skutečnosti, která mu dává možnost poznat jednotu, která existuje mezi všemi lidmi. Vědomí toho, že člověk je člověkem díky své přirozenosti pak vyvěrá především z faktu, že člověk je bytost stvořená k obrazu Božímu. V tomto tkví velká důstojnost každého člověka – všichni lidé jsou si transcendentně rovni – protože „všichni lidé jsou povolání k témuž cíli, kterým je sám Bůh. Láska k bližnímu je neoddělitelná od lásky k Bohu“ (KKC 1878). Lidé si navzájem pomáhají, starají se o sebe a jsou vzájemně solidární proto, že je součástí lidské přirozenosti vidět v druhém člověku jedinečný moment stvoření, kousek sebe sama, který se naplňuje v našem Stvořiteli.

Lásku k bližnímu je pak možné vnímat tak, že jsme hluboce přesvědčeni o božském – nadpřirozeném – povolání každého člověka, které se jedinečně a neopakovatelně projevuje v existenci Božího syna. To, že Kristus zemřel za každého z nás je obrovským pojítkem mezi lidmi. Bohočlověk spojující v sobě božskou a lidskou přirozenost dává našemu každodennímu životu úplně jiný rozměr. Jak bychom tedy mohli nemilovat našeho bližního, když jsme si vědomi této úžasné skutečnosti?

Tolerance však naproti tomu není založena na vnitřní rovnosti všech lidí. Je především výrazem přesvědčení, že je potřebné uznávat svobodu každého člověka, a to i přesto, že je jeho svoboda hluboce oddělena od pravdy, ba dokonce ji přímo odmítá. Toto není respekt člověka k člověku na základě vědomí hluboké podstaty jeho existence, ale je to přesvědčení udělující každé skutečnosti možnost pravdivosti. Tolerance je proto ve své podstatě založena na relativistickém vztahu ke skutečnosti, kdy každá skutečnost může být potenciálně pravdivá. Jedna pravdivá realita je odmítnuta a otevírá se prostor pro nekonečně mnoho pravdivých skutečností, které ale mnohdy vedou člověka jen na scestí. Lidská osoba zde není počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí, ale je prostředkem pro absolutizaci svobody, která nevyhnutelně ve svém důsledku vede k popření pravdy (srov. GS 25).

Jen skrze Krista a pochopení jeho jedinečné dějinné úlohy se před námi otevírá obraz vnímající člověka jako bytost povolanou k plnému životu ve společenství s Bohem. Jen ve světle tohoto tajemství si uvědomujeme neopakovatelnost každé lidské bytosti, která zasluhuje náš hluboký respekt. Tento respekt k druhým pramenící z přirozenosti člověka však nelze zaměňovat za toleranci, která nadřazuje vztah k druhým otázkám pravdy.

Tolerance je totiž v již zmíněném slovníku také definována jako rozsah přípustné nepřesnosti nebo dovolená úchylka. I když se tato definice tolerance užívá v technických vědách, dobře nám ukazuje to, co je za hodnotu tolerance schováváno – popření pravdy, jakási přípustná nepřesnost pravdivosti. I když ve světě rozmanitosti a svobody, která tvoří nedílnou součást naší existence, jsme konfrontováni s názory a životním stylem druhých, které jsou legitimovány hlubokou důstojností každého člověka, nelze respekt k druhým nahrazovat tolerancí, která je založena na popření přirozeného řádu věcí a hodnot a mnohdy samé podstaty pravdy. Když Ježíš říká „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (Jan 15,12), neznamená to, abychom byli tolerantní k druhým proto, že je nutné snášet jejich svobodné chování, ale znamená to, že oni „jsou ve mně a já v nich“.

Bohužel se můžeme v dnešní době setkat s tím, že ve snaze po co nejtolerantnějším světě, je pošlapávána důstojnost člověka. Vždyť člověk, který se rozhoduje svobodně, ale bez zřetele na pravdu, je otrokem vlastní svobody bez možnosti skutečně naplnit obsah lidského života. Společnost, která pak svůj postoj k takovým lidem definuje jako tolerantní, odmítá jakoukoli solidaritu a možnost pomoci druhým k poznání skutečné hodnoty jejich existence. Právě tak jsou pošlapány základní atributy vztahu člověka k člověka, protože tím odmítáme podat pomocnou ruku těm, kteří ji potřebují.

Láska se z mezilidských vztahů naprosto vytratila a člověk je pouze prostředkem k tomu, aby skrze něj mohly být uskutečněny partikulární představy o světě, které jsou však mnohdy milné. Tolerance jako hodnota je založena na odmítnutí pravdy. Naše vztahy by měly být založeny spíše na respektu k druhým zobrazeným v nadpřirozeném povolání člověka jako tvora stvořeného k obrazu samotného Boha, než jako tvora nadaného anarchistickou svobodou.

Na závěr tohoto pojednání si připomeňme myšlenku Patricka Buchanana, který v knize Smrt západu tvrdí, že „tolerance je hodnota pro ty, kteří už ničemu nevěří“. Snad nás tato věta přiměje k většímu zamyšlení nad hodnotami současného světa.

Michal Šabatka

  Tolerantizmus
   Peter Šurda 05-12-2005 18:38
  Uff
   PeterS 06-12-2005 0:41
  RE: Uff
   PeterS 06-12-2005 0:59
  RE: Uff
   Krtko 06-12-2005 1:32
  RE: Uff
   Krtko 06-12-2005 1:34
  RE: Uff
   neferankh 06-12-2005 11:46
  RE: Uff
   libertarian 06-12-2005 12:47
  RE: Uff
   Krtko 06-12-2005 15:25
  RE: Uff
   Jozef Filko 06-12-2005 16:03
  RE: Uff
   Krtko 06-12-2005 16:25
  RE: Uff
   Jozef Filko 06-12-2005 17:15
  RE: Uff
   Krtko 06-12-2005 17:35
  RE: Uff
   Peter Šurda 06-12-2005 18:45
  RE: Uff
   Jozef Filko 06-12-2005 22:51
  RE: Uff
   Peter Šurda 07-12-2005 12:54
  RE: Uff
   PeterS 07-12-2005 0:35
  RE: Uff
   Zly Peter s S 07-12-2005 0:35
  RE: Uff
   D 07-12-2005 7:14
  RE: Uff
   Krtko 06-12-2005 15:36
  RE: Uff
   Bzzz 06-12-2005 10:18
  RE: Uff
   neferankh 06-12-2005 11:53
  RE: Uff
   Bzzz 06-12-2005 12:16
  RE: Uff
   neferankh 06-12-2005 11:51
  Ziadne zle skusenosti
   Sevnap 06-12-2005 7:28
  RE: Ziadne zle skusenosti
   Pourazal? 06-12-2005 9:03
  RE: Ziadne zle skusenosti
   Tomas 06-12-2005 9:27
  RE: Ziadne zle skusenosti
   Peter Šurda 06-12-2005 11:50
  Pravda?
   Dušan 06-12-2005 7:57
  RE: Pravda?
   Bzzz 06-12-2005 9:55
  Krasne prazdne slova.
   libertarian 06-12-2005 12:39
  RE: Krasne prazdne slova.
   Bzzz 06-12-2005 13:10
  RE: Krasne prazdne slova.
   Peter Šurda 06-12-2005 15:16
  Davinčiho kóta
   Sevnap 07-12-2005 10:59
  RE: Davinčiho kóta
   Krtko 07-12-2005 15:19
  RE: Davinčiho kóta
   Peter Šurda 07-12-2005 16:29
  RE: Davinčiho kóta
   Tomas 07-12-2005 16:30
  RE: Davinčiho kóta
   PeterS 08-12-2005 3:22
  RE: Davinčiho kóta
   Tomas 08-12-2005 7:42
  RE: Davinčiho kóta
   PeterS 08-12-2005 8:07
  RE: Davinčiho kóta
   Tomas 08-12-2005 8:24
  RE: Davinčiho kóta
   PeterS 08-12-2005 16:07
  RE: Davinčiho kóta
   Tomas 09-12-2005 8:42
  RE: Davinčiho kóta
   Krtko 08-12-2005 15:11

   

 

Kultúrna vojna

Kresťanstvo je tepelnou izoláciou kapitalizmu i západnej civilizácie a kultúrna vojna je vojnou o dušu Západu. Ide v nej o to, či židovsko-kresťanské dedičstvo bude naďalej pre našu civilizáciu smerodajné, alebo či nad morálkou života zvíťazí pudová pseudomorálka smrti. Kultúrna vojna je bojom o zachovanie kultúrnosti západného človeka. Ak zničíme našu civilizačnú tradíciu, nepovstane z jej popola žiadny „nový človek“, nezaťažený poverami a predsudkami, ako si namýšľa liberálna ľavica. Kultúrnosť je to, čo človeka odlišuje od zvieraťa. Zničenie kultúrnosti povedie len k vyslobodeniu zvieraťa, ktoré sa pod tenkou vrstvou civilizácie skrýva v každom z nás.

Tiráž

Názov

Kontakt Šéfredaktor Redakcia Editor Vydavateľ Zakladateľ

Ďalšie odkazy

Newsletter

Ak chcete byť informovaný o zaujímavých novinkách na Pravom Spektre, vyplňte Vašu e-mailovú adresu. (frekvencia cca. 1 správa za mesiac)
 

 
Copyright © 2001-2017 Pravé Spektrum, občianske združenie
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group
Webdizajn: amneziak