ISSN 1335-8715

16-02-2004   Marek Hrubčo   Ideológia   verzia pre tlač

Konzervativizmus ako viera v zázrak?
Sloboda z kresťanskej perspektívy

Liberální institut na svojej stránke uverejnil článok Josefa Šímu s názvom „Konzervativizmus ako viera v zázrak“, v ktorom okrem kritiky konzervatívcov a ich „naivnej viery v schopnosť štátu, politiku záujmových skupín” a „dobro konajúci štát“ možno nájsť aj pokusy hľadať rozdiel medzi libertarianizmom a konzervativizmom.

Pridať nový príspevok

reakcia
autor: Dewey
pridané: 17-02-2004 9:23


Po velmi dlhom bolo uverejnene na PS nieco, co je hodnotne a ma obsah.

“Každý jednotlivec je zodpovedný sám za seba a pokrok ľudstva v akejkoľvek oblasti života je výsledkom individuálnej snahy, iniciatívy, slobodnej voľby a užívania slobody jednotlivcom – to sú tvrdenia, s ktorými azda môže konzervatívec súhlasiť.”

Ale to je len pohlad z jednej strany. Sukromna iniciativa prerasta do nevyhnutnosti kooperacie medzi jednotlivcami. Sukromna iniciativa a s nou spojene sukromne zaujmy sa stavaju problemom ked narazia na ine sukromne zaujmy jednotlivcov alebo skupin jednotlivcov.

“Okrem slobody jednotlivca prikladá dôležitosť aj bezprostrednému prostrediu, ktoré jednotlivca formuje – rodine, priateľstvu, komunite, náboženstvu, škole a všetkému čo nás robí ľuďmi”

To co formuje jednotlivca a k comu prispieva jednotlivec je socializacia. Zdrojom socializacie nie je len “bezprostredne” prostredie ale cim dalej v tym vacsej miere aj prostredie sirsie, neosobne.

“Libertariáni argumentujú tým, že v týchto otázkach nemožno obmedzovať slobodu jednotlivcov, keďže ide o dospelých ľudí, ktorí lepšie vedia, čo chcú. To vedel aj John Stuart Mill, ktorý vo svojom klasickom diele O politickej slobode položil základ definície slobody”
U homosexualnych manzelstiev ku akemu vstupeniu do slobody inych jednotlivcov dochadza? Citacia J.S.Milla je scestna, pretoze nebola splnena elementarna podmienka pre mocensky zasah statu, uplatnenie jeho moci, donutenia.

“Utilitaristický model spočíva v „maximalizácii šťastia pre maximálny počet ľudí“. Ide o etiku, ktorá dokáže ľudské šťastie „vyčísliť“, ktorá dokáže zabíjať slabých, aby silní boli šťastnejší (ako to robili kedysi Sparťania), a ktorá počas vojnového konfliktu porovnáva straty na životoch na jednej a na druhej strane (zvyčajne americkej), na základe čoho potom utilitarista prijíma rozhodnutia.”
Tu autor nepochopil podstatu utilitarizmu a pripisal jej zmysel na zaklade vnimania toho, co sa snazia vtlkat do hlav libertariani. Samozrejme, utilitarizmus je prezita a prekonana doktrina(uz samym J.S.Millom, povodne utilitaristom nadvazujucim na otca Jamesa a Jeremyho Benthama) , cize ak dochadza k legitimizovaniu konania na zaklade nej, urcite nebude za tym liberalne racio, ale len chladnokrvna kalkulacia.

K zvysku neskor…

RE: reakcia
autor: Lukas Krivosik
e-mail: a@b.c
pridané: 17-02-2004 14:29


Je to dobry clanok. Treba ale rozlisovat. Ja vidim problem v rychlokvasenych "pravicovych liberaloch", ktori pochopia niekolko jednoduchych myslienok, ako ze nizke dane napomahaju hospodarskemu rastu, stat nam nema zasahovat do zivota atd.

Nakoniec to dojde do stavu, ked na Sme.online vypisuju, ze cirkev nema byt financovana z "ich dani", ze cirkev ohrozuje slobodu a ze nabozenska vychova nepatri do skol.

Keby pritom skutocne poznali ucenie klasickych liberalov, napr. rakuskej skoly, muselo by im byt jasne ze jednu vec trh sam od seba nevyriesi (hoci vyriesi vela).

-Slobodny trh nemoze existovat v prostredi rozvratenej moralky a nestabilnych institucii. Jasne, krestanstvo nie je bezchybne, ale je to jediny moralny kodex, ktory boli Slovaci schopni v priebehu dejin aspon ako tak prijat.

My nie sme Nemci, kde iste kriticke mnozstvo ludi sice nie je trebars veriace, ale uznava Kantov kategoricky imperativ ako moralny kompas pre seba.

Ak chceme aby sa trh nezvrhol, potrebujeme ako jeho ucastnici moralnu oporu vo svedomi a v stabilnych, ferove pravidla hry, vynucujucich institucii.

Pseudoliberali z ANO to nikdy nepochopia. Pochybujem, ze Ruskovi hovoria nieco mena ako John Locke alebo J. S. Mill.

Fakt ale je, ze napr. potiehnutie nabozenstva a etiky aj na prvy stupen zakladnych skol napomaha k vytvaraniu prostredia pre zdrave fungovanie slobodneho trhu a pre efektivnejsiu tvorbu bohatstva.

K Hayekovi je autor myslim trochu nespravidlivy. Bol sice ateista a zo zaciatku mal k nabozenstvu skepticky vztah, ale neskor uznal, ze nabozenstvo uchovava iste hodnoty toho co on nazval "rozsireny poriadok" a osobitne vyzdvihol katolicizmus ako najefektivnejsieho uchovavatela.

Problem protestantizme vidim v tom, ze ustupil z vlastnzch hodnotovych pozicii (vid. homosexualni biskup v anglikanskej cirkvi). V USA je vidiet ako kalvinske a luteranske denominacie s ustupom od hodnot stratili vela clenov. Zial, podobne "podkladanie sa mode" existuje aj v katolickej cirkvi, vid. Hans Kung.

Krizu protestantizme vidime myslim aj na Slovensku. Kde je ta intelektualna zakladna evanjelikov, ktora starocia pomahala narodu prezit? Zda sa mi, ze dnesna ECAV si hovie v zavetri katolickej cirkvi a ze jej to v podstate tak vyhovuje.

RE: reakcia
autor: Marek Hrubčo
e-mail: hrubco@pobox.sk
pridané: 17-02-2004 15:23


Ďakujem za zaujímavé reakcie.

1. Ku kooperácii: Áno, keď na seba narazia individuálne záujmy, aplikujeme (a ja s tým súhlasím) Millov princíp „nezasahovať bez toho, aby sme bránili poškodeniu iných“. Inak povedané, moja sloboda končí tam, kde začína sloboda iného. Problém je však v tom, že kto povie, čo (a do akej miery) ľuďom škodí. Pušky škodia, nože nie.. prečo? Millova definícia nerieši problém a je utilitaristická per se. Inak povedané, zdá sa mi, že jeho princíp nie je „eticky neutrálny“, ako si myslia libertariáni. Princíp nie je podľa mňa zlý, ibaže nestačí.
2. K socializácii: Utilitaristická etika, ako ju ja chápem hovorí že, „neškodí“ resp. dobré je to, čo maximalizuje šťastie maximálneho počtu ľudí. Ale etík je veľa a utilitarizmus je jedna z nich. Kto povie, ktorú aplikujeme? Ja hovorím, že história, tradícia, zvyklosti. V našom prípade, kresťanská (aj keď mne osobne sa páči skôr grécka línia, ako židovská, ale myslím, že je to dosť široké, aby sa tam zmestil naozaj ktokoľvek). Nemáme sa tu totiž čoho iného veľmi chytiť. A súhlasím, socializácia vplýva na jednotlivca, lenže utilitarizmus od nej abstrahuje, ignoruje ju.
3. Homosexuáli: Možno argumentovať, dôsledkami „liberalizácie“: keď si dvaja homosexuáli adoptujú dieťa a akože to bude všetko „v poriadku“, pýtam sa, čo z toho decka vzíde, ak nie od malička deformovaný človek? Preto, ak uznáme, že aj socializácia má svoju váhu (a podľa mňa má), môžeme odmietnuť liberalizáciu homosexuálnych partnerstiev, a to nielen na základe našej etiky, ale aj slobody v pozitívnom zmysle. A mám potom trocha provokatívnu otázku: Ak povolíme homosexuálov, prečo potom nepovoliť manželstvá napríklad čojaviem so šimpanzmi? Veď aj zvieratá majú určité práva... atď. A manželstvo so šimpanzom je v súlade s princípom J. S. Milla.
4. k tej údajne „scestnej“ citácii: píšem „Robiť, čo sa nám zachce nie je slobodou (...) To vedel aj Mill, ktorý definoval...“ Chcel som ukázať, že ani Mill, ako „klasický liberál“ si nemýlil slobodnú vôľu so slobodou. Hneď v úvode svojej knihy na to explicitne upozorňuje. Mám pocit, že dnešní mladí libertariáni to dostatočne nerozlišujú. Inak povedané, „povoliť všetko“, podľa mňa, nie je cesta.
5. Utilitarizmus sa mi naopak skôr zdá dnes veľmi populárny. K jeho chápaniu či nechápaniu si dovolím odcitovať Filit http://dent.ii.fmph.uniba.sk/~filit/fvu/utilitarizmus.html

utilitarizmus

- etická teória, ktorá pokladá za úplné kritérium mravnosti konania jeho užitočnosť. Zakladateľ utilitarizmu Bentham vymedzil jeho základný princíp ako "zabezpečenie čo najväčšieho šťastia pre čo najväčší počet ľudí" uspokojením ich osobných záujmov. Mravnosť statku možno matematicky vyčísliť ako bilanciu blaha a utrpenia, ktoré sú dôsledkom konania. J. S. Mill zaviedol do utilitarizmu princíp kvalitativneho hodnotenia blaha, požiadavku uprednostňovať duševný pôžitok pred telesným.
Rôzne druhy utilitarizmu vznikajú v závislosti od toho,, či sa pri formulácii kritéria užitočnosti zameriavajú na úžitok pre daný subjekt, pre iných alebo pre spoločnosť ako celok.
Utilitarizmus býva i základom chápania funkcií štátu a práva.
Prenesenia absolutizovaného princípu úžitku do teorie poznania podnietilo vznik pragmatizmu ( L53;535-536).

6. K druhej reakcii: Evanjelici: Mne sa zda, ze "na forach krakaju" (akoby možno povedal Hviezdoslav) omnoho viac. Pastirčák, nejaký Adámec, či Adámek na Inzine. Spoločnou črtou je však pubertálna vzbura proti autorite, proti Rímu. Páči sa mi, ako sa Tomáš Halík, český katolícky kňaz a intelektuál pýta: Kde je zrelosť?

Hayek: Môže byť, iba som vypichol ten human project a human action, ktorým sa veľa argumentuje. Od Hayeka som čítal iba Road to Serfdom a bolo to už dávno. Viem o ňom dosť málo, niekde som čítal že predpovedal socializmu pád tuším do desiatich či dvadsiatich rokov. Škoda, že sa mýlil.

RE: reakcia
autor: Dewey
pridané: 17-02-2004 15:57


"etická teória, ktorá pokladá za úplné kritérium mravnosti konania jeho užitočnosť."
presne tak, ETICKA TEORIA....KRITERIUM MRAVNOSTI...UZITOCNOST
dovolim si to skomentovat aj dalej...

"zabezpečenie čo najväčšieho šťastia pre čo najväčší počet ľudí"
To byva najcastejsie citovane, ale on to nezjednodusoval na tuto doktrinu, ktorej vyklad tiez moze by rozny.

"Mravnosť statku možno matematicky vyčísliť ako bilanciu blaha a utrpenia, ktoré sú dôsledkom konania."
Ano, toto je jedna z najvacsich "chyb" doktrin Benthama a Jamesa Milla. Myslim, ze je jasny ideovy "zdroj" tohoto nazoru.
"J. S. Mill zaviedol do utilitarizmu princíp kvalitativneho hodnotenia blaha, požiadavku uprednostňovať duševný pôžitok pred telesným."
Tu sa uz meni charakter utilitarizmu zasadnym sposobom, popiera vlastne jeho povodne jadro, ide proti ideovu zdroju na ktorom boli postavene povodne doktriny. Treba vsak povedat, ze J.S. k tomuto nazoru dospel az postupne a formuloval ako kriticku odpoved na starsi liberalizmus otca Jamesa a Benthama.

"Rôzne druhy utilitarizmu vznikajú v závislosti od toho,, či sa pri formulácii kritéria užitočnosti zameriavajú na úžitok pre daný subjekt, pre iných alebo pre spoločnosť ako celok.
Utilitarizmus býva i základom chápania funkcií štátu a práva."
Utilitarizmus z hladiska socialnej filozofie byva ohraniceny "zhora" Jamesom Millom. Nemyslim si, ze je rozumne chapat ho sirsie, pretoze potom sa da tento pojem zovseobecnit na lubovolnu socialnu doktrinu. Charakteristicke prvky su dva. Su spomenute v definicii.

"Prenesenia absolutizovaného princípu úžitku do teorie poznania podnietilo vznik pragmatizmu"
Ale len ako jeden z mnohych zdrojov a urcite nie najvyraznejsi.

RE: reakcia
autor: Dewey
pridané: 17-02-2004 15:58


pardon...ohranicenie J.S.Millom pri tom utilitarizme
RE: reakcia
autor: Dewey
pridané: 17-02-2004 16:44


velmi podnetne pises

1. Ale tu nejde len o skodenie. Jednoducho ak nase zaujmy vstupuju medzi ostatnych jednotlivcov a takych je prevazna vacsina. Tu konci sloboda, kazde uplatnenie nasho sukromneho zaujmu naraza na sukromny zaujem ineho jednotlivca. Suhlasim, ze Millovo chapanie bolo znacne uzsie. Bolo formulovane v casoch ked intenzifikacia vztahov nebola na takej urovni ako dnes. Jeho princip je eticky(este by som nepocul, ze by ho niekto vydaval za iny Treba pochopit v akom spolocenskom prostredi boli formulovane. Mas pravdu nestaci, opat suhlasim, pretoze riesi len najhrubsie dosledky ludskeho konania, zjednodusene, ked uvedomelym konanim niekomu skodime, neriesi vsak, co s dvoma a viacerymi protichodnymi zaujmami vo vseobecnosti.{aby som mu nekrivdil, okrajovo riesi aj toto }
“Utilitaristická etika, ako ju ja chápem hovorí že, „neškodí“ resp. dobré je to, čo maximalizuje šťastie maximálneho počtu ľudí. Ale etík je veľa a utilitarizmus je jedna z nich. Kto povie, ktorú aplikujeme?”
Ale ak by som mal komentovat len to co je Tebou formulovane, to sa nevylucuje so ziadnou etickou teoriou. Ak by som chcel odpovedat na polozenu otazku ja, musel by som sa posunut v liberalizme o par desatroci dopredu. ;-)

“Ja hovorím, že história, tradícia, zvyklosti.”
Ak je to menovane ako jeden mozny zdroj tak ano, samozrejme, ak aplikacia takto legitimizovanych etickych doktrin nie je zdrojom utlaku jednotlivca. Jedoducho, pri pohlade aj na krestansku historiu najdeme take zvyklosti a tradicie pred ktorymi zavierame oci. Preco odsudzujeme dnes upalovanie carodejnic? Bola to sucast historie,zvyklosti a tradicii…odpoved vidim v uplatneni inteligencie, v kombinacii s
moralnymi doktrinami.

“A súhlasím, socializácia vplýva na jednotlivca, lenže utilitarizmus od nej abstrahuje, ignoruje ju.”
Mozno vystiznejsie by bolo povedat nezahrna ju aj ked priamo nepopiera.

”Homosexuáli: Možno argumentovať, dôsledkami „liberalizácie“: keď si dvaja homosexuáli adoptujú dieťa a akože to bude všetko „v poriadku“, pýtam sa, čo z toho decka vzíde, ak nie od malička deformovaný človek?”
Rodina nie je jediny zdroj socializacie. Samozrejme tu vstupuje otazka vyzretosti rodicov. Ale zlyhavania nastavaju aj v inych rodinach, preco by sme mali automaticky predpokladat, ze rodicia sa budu snazit nasilu vstepit dietatu inu sexualnu orientaciu. Neverim, ze sa da popriet, aj ked verim, ze taketo konanie by mohlo sposobit znacne poblemy pri zaradovani sa do spolocnosti. Navyse, velmi silnym socialnym vplyvom v case spoznavania vlastnej sexuality je edukacia. Ano ta edukaciu, kde kladiem doraz, aby prebiehala mimo dosah konkretnej ideologie.

“Ak povolíme homosexuálov, prečo potom nepovoliť manželstvá napríklad čojaviem so šimpanzmi?”
To je naozaj dobra otazka. Nemam rovnako dobru odpoved. Tu sa da argumentovat pravnou podstatou manzelskeho zvazku, ktora sa homosexualitou nestiera ale svadbou so zvieratom zasadne. Trochu sme spojili ale problem adopcii deti homosexualnymi partnermi – na to ma lepsiu otazku, ci im bude lepsie v detskych domovoch – a homosexualnych zvazkov.

“Veď aj zvieratá majú určité práva... atď. A manželstvo so šimpanzom je v súlade s princípom J. S. Milla.”
O ano, len sa obavam, ze z Simpanz bude schopny niest prava ale nie naplnat povinnosti. Z hladiska zakona by mu bola odnata sposobilost na pravne ukony a tym znemoznene uzavretie manzelstva(Lukas oprav ma prosim Ta, ak sa mylim). Na manzelstvo treba dvoch a slobodny suhlas oboch.

”Mám pocit, že dnešní mladí libertariáni to dostatočne nerozlišujú. Inak povedané, „povoliť všetko“, podľa mňa, nie je cesta. “
Suhlasim, co som sa ja hrachu na stenu nahadzal. Liberalizmus – ten klasicky – je len prostriedok u nich na legitimizovanie tych najohavnejsich socialnoinzinierskych pokusov a predstav, pokusov podmanit cloveka neosobnym pravidlam odtrhnutym od jeho dosahu, pravidlam, ktore hraju do karat malej skupine ludi. Libertarianizmus ide svojou podstatou proti podstate liberalizmu, smeruje k uniformite. Som rad ze sa o tom mozeme pobavit na tychto strankach bez pravo – lavej optiky a dufam,ze sa sem zbytocne nezamiesa.http://dent.ii.fmph.uniba.sk/~filit/fvu/utilitarizmus.html:

RE: reakcia
autor: wesley
e-mail: wesley@post.s
pridané: 19-02-2004 14:42


Hrubco sa myli, manzelsky zvazok s opicami uz je povoleny. Zenusky na slovenskych dedinach su povydavane sa gorily ci simpanzov. Ved spravny heterosexualny chlap pride s opicou z krcmy kde nadaval s chlapmi na cely svet, ale hlavne na ciganov, zidov, madarov a buzerantov. Pravda je, z takych manzelstiev urcite vzidu moralne a spolocensky degenerovani jedinci. Tak veru, degenerovani homosexuali sa rodia zasadne heterosexualnym rodicom.
Re: reakcia
autor: Marek Hrubčo
e-mail: hrubco@pobox.sk
pridané: 19-02-2004 15:27


Nebudem reagovať možno na všetky jednotlivosti, skôr napíšem niečo, čo sa dotkne všetkých otázok. “Utilitarizmus, max. šťastie.... sa nevylučuje so žiadnou etickou teóriou”. - Vylučuje sa s kresťanskou, pretože tá stojí na deontologickej etike, ktorej Zdroj je „externý“. Boh sa chápe ako to inverzné k svetu. Meister Eckhart, kresťanský mystik, napríklad ponúka túto „definíciu“: „Boh je nič.“ Ak je v tomto svete nazývame každé súcno niečím, potom, keďže Boh nie je súcno, je ničím. Volá sa to apofatická teológia. Jedna z mnohých. To len tak na ilustráciu.

Ale my, ak by sme pristúpili na utilitaristickú etiku, zabijeme človeka, ktorý je odkázaný na iného človeka (matku), alebo na prístroje, a potom povieme, že to je pre spoločnosť v istom zmysle užitočné, a že spoločnosť bude v istom zmysle takto „šťastnejšia“ lebo sa o tých ľudí nebude musieť starať. A potom si to obhájime pseudo-slobodou jednotlivcov, ktorú definovali priemerní filozofi v 18. a 19. storočí. Ale bude to iba dovtedy, kým budeme chápať človeka mechanicky: človek = sofistikovaný stroj. Čiže, proste, jednoducho, keď sa nám nepodarí „vyrobiť dobrý produkt“ alebo keď už bude „nepoužiteľný“, tak ho hodíme do šrotu.

Pochopme, že my život nevyrábame. Iba sme prišli na to, ako ho podávať ďalej. A že život má v Božích očiach nekonečnú hodnotu, ako učí kresťanstvo. Cítite ten rešpekt?

K tým šimpanzom: Iste uznáte, že manželstvá homosexuálov by boli neštandardné a netradičné a dovolím si povedať hlúpe. V tradícii je predsa múdrosť minulých generácií. Na edukáciu sa Vám každý, s prepáčením, vykašle. Potrebujeme autoritu, vieru v autoritu. Najlepšou, vekmi osvedčenou autoritou, tradičnou autoritou je Boh. A tvrdím, že viera nemá nič spoločné s ideológiou. (Toto je, myslím, otázka, na ďalší článok, ale skôr teologicko-filozofický a asi sem veľmi nepatrí.) A cirkev, keď už sme pritom, túto dôveru v autoritu šíri. Je to jedinečná inštitúcia, ktorá má 2000 ročnú históriu a nemôžem predsa vybrať čarodejnice (ktoré tak radi spomínali aj marxisti) a prvoplánovo odmietnuť všetko. Nechápme veci čierno-bielo. Libertariáni predpokladajú uvedomelých civilizovaných zodpovedných jednotlivcov. Ľudia sú však nevychovaní, nezodpovední a mnohí aj necivilizovaní, pričom hranica dospelosti je relatívna. Nečudujem sa, že libertariáni majú problém povedať, kde je hranica dieťa/dospelý jednotlivec. Vekom „dospelých“ je totiž veľa, zodpovedných a zrelých málo. Čiže, manželstvá homosexuálov nie, pretože tu je tradícia a pretože cieľom je „free and virtuous society“ a nie iba „free society“. Zodpovedná matka sa odmieta rozhodovať sa o aborcii.

A ešte k tým čarodejniciam... áno, súhlasím, alebo aj také otroctvo (proti ktorému, pokiaľ viem, sa zase postavilo najmä kresťanstvo). Každá viera, aj kresťanská, potrebuje pochybujúci korektív rozumu. O tom je princíp „nielen ale aj“. O tom je encyklika Fides et ratio Jána Pavla II. A súhlasím, že treba chápať veci v historickom kontexte (teda ale potom aj tie čarodejnice). „Viera bez rozumu je slepá; rozum bez viery chromý,“ hovorí napríklad Einstein. A práve tá racionálna vetva vo vnútri kresťanstva je pôvodom grécka. Tu kdesi by som hľadal hodnoty, na ktorých možno postaviť Európu. Libertarizmus je síce lákavý, ale podľa mňa spadne, nejako sa zvrhne. A je prázdny. Mám niekde citát Miltona Friedmana, nebude presný: sloboda nepredstavuje ucelený etický systém; skutočne dôležitá je otázka, čo človek so svojou slobodu urobí. Tam už sloboda nemá čo povedať.
V tejto súvislosti je ešte zaujímavé, že z liberálneho raja – z USA - niektorí ľudia odchádzajú, pretože v Európe sa cítia slobodnejší.

Vrátim sa však k tej úcte k životu. Mne sa zdá, že tí ekonómovia v 19. storočí boli vtedy ešte ďaleko od pozitivizmu, boli skôr empirikmi a poväčšine agnostikmi. Mali teda ešte aký-taký rešpekt. Ale Hobbes prišiel s jeho mechanickými predstavami a spojilo sa to potom (podľa mňa veľmi nešťastne) do takej tej pozitivistickej vetvy, čoho výsledkom bol marxizmus a libertarianizmus bez rešpektu. My sme tu na Slovensku mali to prvé a teraz „noví občania“ vytiahli to druhé. (Podľa mňa si pán Rusko prečítal Free to Choose, alebo čo, a dostal nápad.) Vďaka pragmatikom (ako ste zrejme Vy) dnes o tom, čo je správne rozhodujú Jirkovia Malchárkovia a Moniky Beňové. To je teda fakt.. „pokrok“.

Keď tak rozmýšľam, tak Comteho pozitivizmus je asi to, čo mi na ostatných prúdoch najviac vadí (inak Comte založil aj pozitivistické náboženstvo, pričom jeho snúbenica tuším plnila funkciu svätej... ale to len na okraj). A o pozitivizme sa nikde nediskutuje. Ja som to slovo nepočul už roky v žiadnej verejnej diskusii. Iba sa vždy akosi mlčky predpokladá.

Neuvažujem tak, že „komu čo hrá do karát“, to klasické delenie bohatí/chudobní počúvame často v zábavných reláciach ako je Sito a väčšinou od socialistov. Je prospešné pre všetkých že pravidlá sú neosobné a v čo najmenšej možnej miere o ekonomických záležitostiach človeka rozhoduje nejaký človek (hoci akýkoľvek „expert“) alebo skupina ľudí. Ale poriadok vecí by mal byť podriadený poriadku človeka. A tohto človeka nemožno redukovať na jednotlivca. Pojem "jednotlivec" sa zrejme zaviedol nato, aby to bolo neosobnejšie. Znechutil sa mi.

Zhrniem: Libertarianizmus ako postoj ekonóma je podľa mňa vcelku obhájiteľný. Ale libertarianizmus ako postoj človeka je jednoznačne nezodpovedný.

Re: reakcia
autor: Lukas Krivosik
e-mail: a@p.ls
pridané: 19-02-2004 17:06


Liberalny raj USA??? Ved v USA chodi do kostola podstatne viac ludi ako v Europe!!! A ta atmosfera je tam uplne ina. Clovek ma naozaj pocit, ze sa zucastnuje na zivej viere.

Inak, predvcerom som cital prieskum, podla ktoreho 60% Americanov veri, ze udalosti v Biblii sa naozaj odohrali (potopa, stvorenie za sedem dni, atd.), naopak 90% Americanov odmietlo v Europe tak rozsireny nazor o tom, ze za Kristovu smrt su zodpovedni Zidia...

Marek tu mas nieco pomylene. Ludia, ktori z USA odchadzaju lebo sa v Europe citia "slobodnejsi" nie su ani tak krestania, ale lavicovi liberali, marxisticki intelektuali, dezerteri este z cias vietnamskej vojny, homosexualy a kadejaki uchylaci.

Ta "sloboda", ktoru citia v Europe je asi o tom, ze v USA je predpisane, kolko precent zadku mozu odhalovat zenske bikiny a kupat sa hore bez na verejnej plazi nie je v USA dovolene. V Europe je bezne, ze sa zeny opaluju pri mori hore bez a nikomu to nevadi, to je asi tak ta "sloboda", ktoru American v Europe moze pocitovat. Ale politicky a ekonomicky (zapadna) Europa urcite slobodna nie je.

A chcem sa Ta este spytat, kto su ti tajomni libertariani??? Ved tych je na Slovensku mozno pat. Ak samozrejme neratas za "libertarianov" normalnych klasickych liberalov (Hayek, Mises, atd.) tak ako to neustale robi Dewey.

Precitaj si moj clanok o Hayekovi. Ja naozaj neviem, ci medzi katolickou socialnou naukov (ako ju poznam) a napr. jeho filozofiou je rozpor, ktory by mal v praktickej politike mat nejaky dosah. Rozpor moze byt tak v interpretacii niektorych knazov, ktori zabudaju, ze socializmus je socializmom aj ked ma adjektivum krestansky-.

Mozes samozrejme namietnut, ze Kanikova a Miklosova politika je proti katolickej socialnej nauke, ona vsak urcite nie je v sulade s klasickym liberalizmom. Ani len ten Hayek netvrdi, ze rusit davky invalidom je spravne. Spravne je zobrat davky Romom a v krcme traviacim zdravym Oravakom ale nie ludom, ktori si pracu nevedia zabezpecit s objektivnych pricin. Zial, Kanik berie aj invalidom a to nie je ani krestanske, ani liberalne ani pravicove.

Re: reakcia
autor: Dewey
pridané: 20-02-2004 15:25


Nebudem reagovať možno na všetky jednotlivosti, skôr napíšem niečo, čo sa dotkne všetkých otázok. “Utilitarizmus, max. šťastie.... sa nevylučuje so žiadnou etickou teóriou”. - Vylučuje sa s kresťanskou, pretože tá stojí na deontologickej etike, ktorej Zdroj je „externý“. Boh sa chápe ako to inverzné k svetu. Meister Eckhart, kresťanský mystik, napríklad ponúka túto „definíciu“: „Boh je nič.“ Ak je v tomto svete nazývame každé súcno niečím, potom, keďže Boh nie je súcno, je ničím. Volá sa to apofatická teológia. Jedna z mnohých. To len tak na ilustráciu.
Ale negativna teologia je predsa podstatne inde ako dnesna katolicka vierouka. Eckhart ma blizsie k liberalizmu ako ktokolvek iny, hoci sa nevymanil z dualistickeho zajatia. Podstatu boha nachadzal v ludskom mysleni a to je podstatne. Utilitarizmus, ktoremu ale predchadza zaujem o individualitu a jednotlivca. To nie je stelesnenie socialneho inzinierstva aspon urcite nie vo svoje klasickej podobe ani doktrinarstva katolickej cirkvy, ktora ma ambiciu diktovat co je spravne, bez toho, aby Ti, ktorych sa to tyka mohli k tomu cokolvek namietat.
“Ale my, ak by sme pristúpili na utilitaristickú etiku, zabijeme človeka, ktorý je odkázaný na iného človeka (matku), alebo na prístroje, a potom povieme, že to je pre spoločnosť v istom zmysle užitočné, a že spoločnosť bude v istom zmysle takto „šťastnejšia“ lebo sa o tých ľudí nebude musieť starať.”
Ale to je len jedno z moznych “naplneni” utilitarizmu v kontexte toho klasickeho je to vsak trochu inak. Neda sa to chapat takto odtrhnute od celeho kontextu, lebo potom sa moze stat, ze tomu prisudime novy obsah. Mam pocit, ze toto je uz novy obsah.
K tej slobode. Suhlasim s Tebou, napadas libertariansku koncepciu slobody nepriamo na viacerych miestach. Libertariani odvijaju koncepciu slobody od izolovaneho jednotlivca, tolkokrat prekonanej a tolkokrat spochybnenej, liberali ju odvijaju priamo a nie len ako dosledok od konkretneho usporiadania vztahov medzi jednotlivcami. Otazka slobody by v modely izolovaneho jednotlivca nikdy nevznikla, nemala by preco, je to fikcia. Vsetci sme ini, vsetci sme jedinecni a vsetci si zasluzime priestor na rozvijanie, uplatnenie a prejavenie svojej individuality. Ak pravidla, ktorym su jednotlivci podriadeni vytvoria skupinu silnych, ktorym hraju do karat a skupinu slabych, ktorych uslapu, sloboda bude len fiktivna, bude sa menit na svojvolu vladnucich a utlacanie ovladanych. Preto je z liberalneho hladiska urcita miera rovnosti vo vztahu k jedinecnosti kazdeho jednotlivca – nie vsak nasilnej rovnakosti - dolezita. Libertariani maju ine ambicie, ich cielom su univerzalne pravidla, ktore sa opieraju o ich koncepciu slobody, nerespektuju mnohorakost, uprednostnuju ekonomicky darwinizmus, ktory vedie k uniformite a podriadovaniu jednotlivca, usplavaniu z hladiska tychto pravidiel inych a slabsich.
“Pochopme, že my život nevyrábame. Iba sme prišli na to, ako ho podávať ďalej. A že život má v Božích očiach nekonečnú hodnotu, ako učí kresťanstvo. Cítite ten rešpekt?”
Ano. Rovnako ako by si ucitil respect voci ludskej individualite z pera “skutocneho” liberala, nie len takeho tliachaca ako ja.
“K tým šimpanzom: Iste uznáte, že manželstvá homosexuálov by boli neštandardné a netradičné a dovolím si povedať hlúpe.”
Ano, mozeme sa odvolavat na tradiciu. Ale obaja vieme, ze pri pohlade do minulosti zapojenim inteligencie budeme selektivne vybrat to, co povazujeme za spravne a zatracovat to, co povazujeme za nespravne. Slobodna inteligencia je to, co nam umoznuje prekonavat zajatie minulosti, zbavovat sa a menit to, co nepovazujeme za mudre a akceptovat to, co za mudre povazujeme. Moje argumenty proti simpanziemu manzelstvu boli prakticke, z hladiska pravnej podstaty manzelskeho zvazku. Bez urcitej prebranej predstavy o obsahu pojmu manzelstvo by som Vam sotva rozumel. Rozumiem a povazujem za prakticke dat tomuto slovo novy sirsi obsah. Tak, ako sa nenapadne rozsiril o urcite pravne konsekvencie v spolocenskej realite.
“Potrebujeme autoritu, vieru v autoritu. Najlepšou, vekmi osvedčenou autoritou, tradičnou autoritou je Boh. A tvrdím, že viera nemá nič spoločné s ideológiou.”
Priamo viera nie, az doktriny formulovane ako konsekvencie viery v nieco Aj liberalizmus ma svoju autoritu, je nou ludsky jednotlivec sam.
“Nechápme veci čierno-bielo.” Suhlasim.“Libertariáni predpokladajú uvedomelých civilizovaných zodpovedných jednotlivcov.”
Neviem, nemam pocit, ze by islo o nejake libertarianske specifikum. Liberalizmus to vnima ako ciel, nie ako vychodisko.
“Zodpovedná matka sa odmieta rozhodovať sa o aborcii.”
Ale tu redukujes realitu na objektivne kriteria. Zodpovedny clovek da zivot novemu dietatu len vtedy, ak sa o neho bude vediet postarat. Zodpovedny clovek si zoberie zviera z utulku len vtedy, ked sa o neho dokaze postarat. Lenze a zial, pocatie sa obcas vymkne voly. Potom tu je otazka, co robi cloveka clovekom a kedy ma uz vyznam sa o tom bavit. Predpokladam, ze tu je zasadny rozpor medzi Tvojim a mojim pohladom a rozumne tu mozeme skoncit tuto vetvu diskusie.
A suhlasim, spolocnost aj v modernych dejinach moze vdacit krestanstvu za vela. Boli to prave konzervativne politicke autority, ktore pomohli rozhodnut v case ked sa ucite skupiny snazili ochranit to najzvrhlejsie usporiadanie spolocnosti, co legitimizovali starsim laissez-faire liberalizmom, ze sa nakoniec vyvoj ubral pozitivnym smerom, ale to ohrozenie je aktualne zas a znova. Zial, tu stoji moderny konzervatizmus na opacnej strane barikady.
“V tejto súvislosti je ešte zaujímavé, že z liberálneho raja – z USA - niektorí ľudia odchádzajú, pretože v Európe sa cítia slobodnejší.”
Je to aj o slobode, ale aj o kvalite zivota. Podobne je to aj s Japonskom.

”(Podľa mňa si pán Rusko prečítal Free to Choose, alebo čo, a dostal nápad.) Vďaka pragmatikom (ako ste zrejme Vy) dnes o tom, čo je správne rozhodujú Jirkovia Malchárkovia a Moniky Beňové. To je teda fakt.. „pokrok“.”
Neviem presne na co narazate. Ale v pripade potratov to posudenie, co je spravne nechali na jednotlivca. A to bolo v tomto pripade spravne a obhajitelne. Nemyslim si, ze by bol zasadny rozdiel medzi prazdnymi reacami pana Ruska a Moniky Benovej a minstra Palka alebo predsedu vlady Hrusovskeho.

”Zhrniem: Libertarianizmus ako postoj ekonóma je podľa mňa vcelku obhájiteľný. Ale libertarianizmus ako postoj človeka je jednoznačne nezodpovedný.”
Aj tak sa da na to pozriet.

Pekne napisane
autor: PeterS
pridané: 19-02-2004 20:44


Pekne napisane ale niektore veci mi nie su jasne, napriklad sa odvolavate na Boha, v akom zmysle a akeho? Geneza toho, co sa spomina v zidovskych spisoch (neskor aj v Biblii) je skor genezou myslienky, ci fiktivnou autoritou. (Ak by sme samozrejme presli k Sumerskym Annunaki, k Enkimu a Enlilovi a ich synom (najznamejsi je Marduk)a dceram, ktori podla Sumerov pristali na zemi, tak prechadzame k realnej autorite). Takze skusme najprv:
Ad. Boh.
Este za Salamuna, vdaka jeho mudrosti, sa tolerovali vsetcia bohovia jeho poddanych. (prva Kralovska 11,4-10) Dtto dokonca sa uctievala priroda.
Ucta k zenskemu principu v Kanaane malo vyraz v uctievani Astoret, Istar. Najsvetejsia svetyna v Salamunovom chrame mala predstavovat delohu Astoret. Izraeliti uctievali Astoret do 6 stor. pnl ako bohynu Ašera, nadpozemsku manzelku Ela. Ich dcerou bola Anat a synom „Ten“. Ašera a Anat neskor splynuli v žensky pol Šekina, resp. Matronit, Ela a Ten splynuli v muzsky pol – Jehova.
Meno Jehova je prepisom slova Jahveh, ktorého kmeň tvoria hlasky JHWH. Pôvodne tieto štyri hlásky predstavovali štyroch členov nebeskej rodiny:
J - Éla ako otec
H – Aštoret ako matka
V – „Ten“ ako syn
H – Anat ako dcéra
Upevnenie hebrejskej viery v jedného Boha nastalo až po 70 rokoch zajatia v Babylone (okolo r. 536 pnl) Nabukadnesar ešte deportoval rôzne etnicke skupiny, minimalne dve hlavne prudy –izraelsky a judsky, spet sa vsak vratili so spolocnym cielom, ako Hospodinom vyvoleny lud.
Aj ked stale nie je mozne tvrdit ze islo o jedneho Boha, boli dvaja Boh a Pan (Hospodin) (jeden specificky babylonsky, jeden este pozostatok od Mojzisa). Co sa v Babylone stalo si necham pre seba, len naznacim, ze jarij (árij) Jaruna (indom znamy ako Ardzuna, inak „protoslovansky“ vodca) spominal, ze do Sumeru obcas prisiel/pristal sam Cernobog (u bulharov znamy ako Jaščer), panovnici tak ziskavali silne „draco“ (had, draco, krokodyl – egypt. Meshes – messiah, pomazany, mazalo sa aj krokodylou mastou)
Treba este poznamenat, ze Abraham operuje aj s vnutornym „meditativnym“ bohom a pouziva metodu dotazov.
Tak štyria členovia, tak Abrahamova metóda je vlastne vyjadrenim pokracovanim protokrestanskych nazorov, ako povodnych uceni v ramci Europy a Azie. Ich nositelia su znami aj ako Danajci, Jarijci (neskor slovania) Asovia a pod. Na nich nadvezuje budhizmus a miesaju sa so samanizmom Egypta. Ide o relativne vyspele nazory, resp. racionalizacie samanskych vyletov.
Dnesnym nostitelom protokrestanskych nazorov je v podstate ista verzia gnozy.
(Este vtipna poznamka, niekore zaznamy uvadzaju Lilit ako prvu zenu Adama, skor nez ho okuzlila Eva. Lilit bola Matronitinou sluzkou a Adama opustila, pretoze jej chcel vladnut. Ked utekala k Cervenemu moru kricala: „Preco by som mala lezat pod tebou? Sme si rovni!“ Sumersky terakotovy relief z roku cca 2000 pnl zobrazuje nahu okridlenu Lilit stojacu na dvoch levoch. Aj ked nebola bohynou, hovori sa, ze jej dusa sa prevtelila do Salamunovej najznamejsej milenky – kralovny zo Saby)

Re: reakcia
autor: Marek Hrubčo
e-mail: hrubco@pobox.sk
pridané: 20-02-2004 12:38


Libertariáni sú pre mňa ľudia, ktorí si neuvedomujú vyššiu ideu ako je sloboda. Liberál je človek, ktorý sa zasadzuje za slobodu. Či ten ktorý človek, mysliteľ je to alebo ono... všetci máme určité liberálne, libertariánske, kantiánske, antisemitské a kadejaké iné prvky vo svojom konaní, myslení, vyjadreniach (a mnohokrát si to ani neuvedomujeme – a áno, aj kresťanské). Ja by som ľudí takto osvietenecky muzeálne nekategorizoval.
Poviem otvorene k Misesovi som sa zatiaľ nedostal, hoci som sa chystal – neviem. Hayekove postoje sa mi zdajú dosť teda extrémne. (na ilustráciu to dovediem ad absurdum: prečo nám štát napríklad vnucuje peniaze? A prečo takú abecedu? ...prostredníctvom zákonov písaných v latinke? veď každý si predsa môže slobodne zvoliť vlastnú abecedu... atď.) Sú tam veci ktoré sú ťažko v súlade s katolíckou sociálnou náukou. Klaus sa vo svojej knihe vyjadruje, že „sú ľudia, ktorí si myslia, že je niečo viac ako individuálna sloboda“. Napovedá to, ako uvažuje – libertariánsky. Za tým ďalej už sú fakt iba anarchisti. ANO sú podľa toho čo presadzujú skôr libertariáni. Podľa mňa to je, resp. bude, mŕtva vetva liberalizmu. V KDH podľa mňa prevažujú liberálne prvky. Rozdiely vidno skôr v otázkach individuálnych slobôd, než v ekonomických slobodách. Je to logické, a to práve pre tie veci, ktoré som už spomínal. K Vášmu článku sa niekedy dostanem, vyzerá zaujímavo.
Odchod z USA: mám na mysli možno aj tie bezpečnostné opatrenia. Teroristi vlastne zaútočili na slobodu – a úspešne. Nechcem tu otvárať ďalšie veci. Nechcel som povedať, že kresťania odchádzajú z USA. Ale že slobodu nemožno merať iba mierou ekonomickej a individuálnej slobody. To však vyplýva z toho, že slobodu definujem inak, ako (dnes taký populárny) prúd libertaránov (to je tá rétorika - jednotlivci, sloboda, individuálna snaha..., rozhodnite sa, nezasahovať, atď)

PeterS: K tomu, že aký Boh:
Áno, predstavy boli a sú rôzne. Tá zmes symbolov, čo ste uviedli azda ani Vám samému nedáva žiaden zmysel. Ja mám na mysli Boha našej, judeo-kresťanskej tradície, v ktorého ľudia veria a ku ktorému sa vždy vzťahovali a našťastie aj vzťahujú, hoci spôsob a prejavy sa menia.
My nie sme Indovia (hoci Mahabharáta a v rámci nej Bhagavadgíta je tiež spôsob artikulácie viery, ale je iný, odlišný, nie náš). Pre mňa sú to zaujímavé veci, ale tam to končí. Ak chcete, môžete sa stotožniť s trebárs s Arjunom alebo s Allatoljahom Chomenjím, ale oddeľujú Vás od toho od jazykových bariér, cez základy logiky až po prostredie v akom sa idey formovali. Východ myslí úplne inak. Prvoplánovo tu vytrhávať z východných učení čosi, čokoľvek, jógu, avatárov, mantry a importovať to k nám je podľa mňa hlúpe, pretože to potom celé stráca svoj zmysel. Ako hovorí Exupery, chrám nemožno rozložiť, pretože potom zostanú iba rozvaliny, a ticho bude preč.
A vôbec nejde o to koľko žien mal Adam a kto sa s kým kedy a prečo vyspal. Tento konkrétny biblický príbeh je o dôvere v Boha, strate dôvery a dôsledkoch. Okrem klasickej gnostickej interpretácie sa to interpretuje tak, že Adam chcel rozhodovať, čo je dobré a čo zlé. Skĺzol do hriechu (to je medzi našimi postmodernými ľuďmi dosť sprofanovaný pojem, z hebrejčiny „chait“ je to čosi ako chyba, „trefa vedľa“, nevyužitie potenciálu, rezerva, nedostatok... čosi také), pretože chcel byť Bohom. A to je dnes veľmi aktuálne, keď všetci sú vo svojich očiach takí malí bôžikovia, ktorí si myslia, že sa môžu „slobodne“ rozlišovať dobré a zlé. Tento vzťah je základom etiky. A etika je základom ekonomického systému. Aj tu je podľa mňa jeden z koreňov liberalizmu. Proti gnóze naopak kresťanstvo vždy vystupovalo.
Čo je fikcia, čo je realita, čo je bytie, čo je predstava, čo je reálne, čo nie... to sú filozofické – špecificky metafyzické a ontologické otázky. Nemyslím, že ich tuto vyriešime alebo sa riešeniu čo i len trochu priblížime, ani sa do toho nejdem púšťať. A vlastne ani sa na to necítim presviedčať kohosi, že Boh je. To sa ani nedá. To si musí každý akosi urovnať v hlave sám.

Re: reakcia
autor: Lukas Krivosik
e-mail: a@h.c
pridané: 20-02-2004 13:54


"Poviem otvorene k Misesovi som sa zatiaľ nedostal, hoci som sa chystal – neviem. Hayekove postoje sa mi zdajú dosť teda extrémne."

Hayek je v podstate to iste co Mises. Hayek len rozpracoval dalej niektore jeho nazory. Mne sa Hayek nezda extremny, mozno Friedman.

"(na ilustráciu to dovediem ad absurdum: prečo nám štát napríklad vnucuje peniaze? A prečo takú abecedu? ...prostredníctvom zákonov písaných v latinke?"

Pozor, toto je presne nepochopenie toho co Hayek vravi. Hovori, ze vela ludi sa utieka k socializmu a etatizmu, lebo nechapu, ze spolocnost vychadza zdola a nekreuje ju stat. Tak je to aj s peniazmi a latinkou. Stat peniaze ani abecedu nevymyslel, vznikli spontannym vyberom, evoluciou myslienok. Stat iba reguluje iste konkretne veci okolo penazi a abecedy. Ked niekto vymysli lepsiu abecedu ako je latinska a ludia ju budu pouzivat, lebo bude pre nich efektivna, tak sa presadi sama odseba a stat sa az dodatocne zariadi.

"Libertariáni sú pre mňa ľudia, ktorí si neuvedomujú vyššiu ideu ako je sloboda."

Podme sa bavit o tom, co je sloboda. Mne sa paci jedna definicia z knihy Rhytm of life: "SLOBODA JE SILA CHARAKTERU, KTORA NAM UMOZNUJE VYBRAT SI, CO JE SPRAVNE." Podla mna rozdiel medzi klasickym liberalom, liberalom lavicovym {ako je napr. nas priatel Dewey} a libertarianom je prave v chapani slobody. Na filozofii prava nas ucili taku neutralnu definiciu slobody: "Sloboda je ista moznost volby subjektu, ktory je schopny sebauvedomenia, k objektu volby."

Hayek raz povedal {ale skor to vnimam viac ako retoricke cvicenie, nez nejaku jeho presnu definiciu}, ze "sloboda je ten stav, ked clovek nie je vystaveny svojvoli ineho". Z jeho filozofie vsak dedukujem, ze jeho chapanie slobody sa velmi blizilo tomu krestanskemu, ktore som napisal velkymi pismenami. Nechapem napr., preco ludom, ktori si hovoria "pravicovi liberali" vadi pastoracia v armade, ci vyucovanie etiky a nabozenstva na skolach. Z filozofie rakuskej skoly jasne vypliva, ze slobodny trh nemoze efektivne fungovat v krajine, kde je uplne rozvratena moralka a zakony. Znizenie dani je jedna vec, ale aby trh fungoval, musi byt pritomna ista moralka v spolocnosti {a Hayek vyslovne spomina, ze katolicizmus sa pre to hodi najlepsie} a vynutitelnost prava.

A to je aj moj osobny pribeh. Pre mna je presadzovanie idei slobodneho podnikania prioritne. Dalo by sa povedat, ze som klasicky liberal. Nie je to kvoli tomu aby som absolutizoval slobodu ci volnost, ale preto, ze v tomto vidim nastroj vytvorenia ekonomickej prosperity v krajine, v ktorej zijem.

Uvedomujem si, ze nato, aby trh vytvaral bohatstvo, musi dojst k zrestaurovaniu moralnej podstaty spolocnosti a ze najlepsie sa to da cez krestanstvo. A preto volim KDH. Z mojho pohladu vidim otvorenu naruc klasickych liberalov ku krestanskej demokracii, tak ako to vidi aj Michael Novak.

"Klaus sa vo svojej knihe vyjadruje, že „sú ľudia, ktorí si myslia, že je niečo viac ako individuálna sloboda“. Napovedá to, ako uvažuje – libertariánsky."

Lenze Klaus je velkohuby egocentrik, ktory sice vela hovori, no jeho ciny su casto diametralne odlisne, takze nejake jeho "tlachani" treba brat s rezervou. No napriek tomu sa mi zda, ze Klaus v knihe Proc jsem optimista z roku 1992 tiez vyjadruje sympatie ku krestanskej demokracii ako k spriaznenemu politickemu prudu.

Ak sa pytas mna, tak samozrejme, existuje aj cosi viac ako sloboda. Urcite je to Boh. Ale o tom to je, rozhodnut sa preto, co je spravne. Proste SLOBODA-ZODPOVEDNOST. Ako siamske dvojicky maju tieto dva pojmy kracat spolu. Tu vidim aj hlavny problem Slovakov ako naroda i kluc k ich buducemu {ne}uspechu.

Slovaci zili prilis dlho v neslobode, co malo okrem ineho ten dosledok, ze nemohli za seba niest ani velmi zodpovednost. {Je jasne, ze kde nie su slobodne rozhodnutia, tam nie je ani zodpovednost za nasledky}Dnes sme svedkami toho, ze v nasom narode su jednoducho zakorenene postoje, ktore z neslobody vyplivaju a k neslobode smeruju. Pytas sa ktore? Vezmi si hociktory prieskum verejnej mienky k nejakemu problemu. Garantujem Ti, ze ked viac ako 50-60 percent Slovakov ma na nieco rovnaky nazor, ide o peknu koninu. Napr. tych 70 percent co je za prijatie euroustavy. Ti ludia vkladaju dobrovolne hlavu do chomuta. Ale oni sa preberu, len potom uz bude neskoro.
Ale toto je na dlho debatu

Na zaver by som na Teba mal jednu prosbu. Mohol by si mi vymenovat tie piliere katolickej socialnej nauky? Je tam solidarita, personalizmus a na dalsie si neviem spomenut. A neviem to nikde najst.

Re: reakcia
autor: R
pridané: 20-02-2004 15:23


"Libertariáni sú pre mňa ľudia, ktorí si neuvedomujú vyššiu ideu ako je sloboda."

Omyl.
Libertariani su ludia, ktori tvrdia, ze hodnoty ani idey nemozno diktovat (napr. z pozicie statu, ustavy).
Tvrdia, ze kazdy nech ma hodnoty a idey, ake chce, a sloboda ma byt iba sprostredkovatelom na ceste k nim.
Tvrdia, ze na mierumilovne spoluzitie je nevyhnutne absolutne akceptovanie vlastnickych prav - bez ktoreho praca a slobodna vymena nemoze viest k zvyseniu blahobytu (nerozumej iba materialneho) - ktory je navyse intersubjektivne neporovnatelny.

Co sa tyka extremistov - Friedman a extremista? Ani nahodou.
Libertariani nie su extremisti.
Su rydzi racionalisti.
Ak ale chcete libertariana v cirej podobe, precitajte si nieco od Murraya Rothbarda (ziak Misesa)alebo Hansa Hermanna Hoppeho (ziak Rothbarda).

Re: reakcia
autor: Dewey
pridané: 20-02-2004 18:11


Myslim, ze nova totalitaristicka viera sa siri - a to je obzvlast nebezpecne - medzi mladymi ludmi.
Zial, aj toto je jednym z dosledkov absencie diskusie, ktora by ukazala zvratene jadro libertarianizmu v pracom svetle. Navyse u tych mladych je podporovana jedinecnym postavenim na trhu prace, ktore je dosledkom ekonomickej transformacie.
Nekriticke osvojovanie si davno prezitych doktrin, ktore sluzia na legitimizovanie vlasnych plytkych zaujmov a na pohladkanie vlastneho ega je smutnym faktom.
Verim, ze sa ju vcas podari zabrzdit a neprerastie do rozmerov komunizmu ako ideologickeho brata.

Re: reakcia
autor: Dewey
pridané: 20-02-2004 18:14


A co je este smutnejsie, dnes mnohi mladi konzervativci sa neutiekaju s pokorou k bohu, ale ekonomickej dokrine o neintervenovani do trhovych vztahov.{comu sa ale brania na jednej strane, ale na druhej strane ich veselo velbia, su si vedomy rozporu medzi tym o com by mal byt konzervativizmus a tym comu chcu verit a snazia sa to sklbit, ale to pani, nejde}
ach jaj
autor: Lukas Krivosik
e-mail: a@h.c
pridané: 20-02-2004 19:24


Dewey, napadlo Ta uz, ze celosvetovy priklon k tomu, co Ty nazyvas "nova totalita" nastal proste preto, ze to funguje a ze keby fungoval Vas model uz by ho davno kazdy prebral???

Ved na svete su take staty aj take. Nie vsetky su v zajati "bezbreheho trhu". Ak by bol model KLDR, Lybie, Syrie, Kuby, a dalsich takychto krajin lepsi, tak ver mi, ze svet by tieto riesenia akceptoval.

A okrem toho, co Ty vies? Mozno uz coskoro nastane velka hospodarska kriza ako v 30tych rokoch, karta sa obrati a v mode bude opat Keynes. A moznoze za krizu nebudu zodpovedni ani tak kapitalisti a "zivelny trh", ale vy to zvratite tak, ze si ziskate verejnost a zmanipulujete ju v prospech nejakej regulacie ako v 30tych rokoch.

RE: ach jaj
autor: Dewey
pridané: 23-02-2004 9:10


Hovoris v mnoznom cisle ako o "vy". Snazis sa podhodit asociaciu na komunistov, teda ludi, ktory maju myslenim blyzsie k sucastnym libertarianom ako libealizmu samotnemu.
Obe strany tej istej mince rovnako dorazne kritizujem. A vobec neplet sem KLDR atd. zacni hovorit o krajinach, kde ide demokracia ruka v ruke trhom.
Mimochodom, pripominam len maly a znamy fakt, Heyek nemal demokraciu prilis v laske.

RE: ach jaj
autor: Lukas Krivosik
e-mail: a@b.c
pridané: 23-02-2004 13:40


Dobre, tak preco Svedsko prisposobuje svoj system svetu a nie svet Svedsku???
RE: ach jaj
autor: Dewey
pridané: 23-02-2004 14:37


Pretoze ekonomicke vychodiska nedokazu z pozicie narodneho statu menit, nemaju na ne dosah. Ale to nie je otazka bohom daneho smerovanie, ale len dosledok vymknutia sa ekonomickych procesov politickej kontrole.
Re: reakcia
autor: R
pridané: 20-02-2004 15:27


Este nieco - ak autor napise: "ad absurdum: prečo nám štát napríklad vnucuje peniaze?",
musim konstatovat, ze o liberalizme vie toho pramalo. Citaj Murray Rothbard: Peníze v rukou státu/Jak vláda zničila naše peníze.
Treba sa pozriet do historie, vid Skotsko, 18. storocie. Spanielski scholastici. Precitaj si nieco na Mises.org o komoditnych peniazoch a clanky o zlate. Alebo postaci precitat si diskusiu k clanku spred tyzdna - Falosne eura.

Re: reakcia
autor: PeterS
pridané: 23-02-2004 12:32


Dobre, nechame teda Ezekiela (ten definoval prave Jahveho v Babylonskom zajati ako ustredneho boha) keď mi nechcete povedať, ktoreho boha mate na mysli... trosku mi to pripomina take na slovensku take popularne hippies-krestanstvo: „Make God no Dogma.“. Podzavocem pred kostolom, pobrnkam na gitare, z vierouky si vyberiem, co sa mi hodi a nad tym, ze francuzska revolucia ci rovnost vo vseobecnosti je v kliatbe radsej zavriem oci.
Ale spominate inu vec – krestanske tradicie ako vychodisko obmedzujuce negativny dosah slobodneho rozhodovania. Bohuzial, opet by to chcelo trosku priblizenia. Je to mozne?
K tomu rozmyslaniu o tradiciach som pre vas vybral zaujimavy clanok ilustrujuci spletite posobenie tradicie... pre lepsie pochopenie otazky... su tie tradicie samospasitelne?

George W. Bush a jižanský převrat americké politiky (Michael Lind: Made in Texas: George W. Bush and the Southern Takeover of American Politics, Basic Books, 2003)
Když se Evropané dovídají o podivných a problematických událostech, které se v Americe dějí za vlády prezidenta Bushe (např. jednostranná válka proti Iráku nebo tábor X na Kubě), mohou si mysle, že tyto problematické události jsou neobvyklými výjimkami, protože Amerika má tak dlouhou a silnou tradici demokracie. A mají pravdu v tom, že většina USA má silnou demokratickou tradici. Podle Michaela Linda to však neznamená, že takovou demokratickou tradici mají celé USA. Podle Linda existuje jedna oblast, která tak silnou tradici demokracie nemá. A právě zástupce této nedemokratické tradice teď poprvé vládne Americe.
Lind, bývalý redaktor časopisů New Yorker a Harper's i autor několika knih, píše: „George W. Bush není prvním Texasanem, který byl zvolen prezidentem. Je to však první texaský konzervativec, který byl zvolen prezidentem.“ Lind ve své práci vychází z toho, že to je velmi důležité. Jako kontrapunkt k Bushovi slouží Lindovi jiný Texasan, bývalý prezident Lyndon Baines Johnson, který byl vládl v letech 1963-1969; rozdíl mezi Johnsonem a Bushem je nejen v tom, že Johnson byl spíše levicový a Bush je pravicový politik. Lind píše, že Johnson vyrostl ve středním Texasu, který byl v 19. století osídlen převážně pokrokovými německými přistěhovalci. Tito lidé podle něho byli v pravém slova smyslu „buržoové“: věřili, že člověk musí být pracovitý, šetrný a společnost demokratická. Odmítali proto otroctví a střední Texas se stal útočištěm uprchlých otroků.
Dnes se díky těmto vlastnostem ve středním Texasu dobře daří modernímu kapitalismu (např. počítačové společnosti Dell). Proti této tradici “texaského modernismu” (také Texasan Lind je takovým modernistou) stojí tradice “texaského tradicionalismu”. Lind píše: “Ačkoliv Bushovi předci přišli do Texasu ze severovýchodu Spojených států, Bush byl silně ovlivněn tradiční texaskou kulturou, která spojuje protestantský fundamentalismus s jižanským militarismem; a přístupem k ekonomice, který upřednostňuje primitivní komoditní kapitalistické podnikání, jako je těžba nafty nebo pěstování bavlny, před technologicky vyspělým průmyslem a výzkumem a vývojem.”... Během té doby byl americký jih v podstatě státem jedné strany, který jen předstíral, že je demokratický, stejně jako mnoho jiných autoritářských států; k udržení politické moci používala elita nerůznější způsoby, včetně tzv. “poll tax” (povinná daň z hlavy pro voliče, kterou si černoši nemohli dovolit), včetně pomluv a korupce.
Když taková taktika selhala, používali přímější metody, např. tělesné zastrašování a dokonce vraždy - často ve formě lynčování. Skupiny, které se k takovým činům uchylovaly (např. KKK neboli Klu Klux Klan), se podobaly dnešním polovojenským skupinám nebo “death squads”, popravčím četám. Není proto divu, že vláda, kterou řídí Bush, není příliš demokratická. A také není divu, že několik jeho stoupenců užívá násilí jako např. hrozby násilí volebním úředníkům na Floridě v roce 2000, nebo útoky proti lékařům, kteří provádějí potraty.
Dále Lind píše o roli protestantského fundamentalismu v republikánské straně po “jižanském převratu”. Takový vliv fundamentalistů byl samozřejmě jasný již ve vládě Ronalda Reagana. Dnes však mají fundamentalisté víc než jen vliv: George W. Bush je první americký prezident, který je sám fundamentalista. Od té doby, co je prezidentem Bush (který pochybuje o teorii evoluce), fundamentalistická agenda zintenzivnila.
Překvapivější je však vliv fundamentalismu na zahraniční politiku. Na začátku Bushovy vlády mnozí předpokládali, že zahraniční politika Bushe druhého bude podobná jako Bushe prvního, zejména když se ministrem zahraničí stal Colin Powell. Teď se ale Powell často zdá nedůležitý a naopak vlivný je jeden z “neokonzervativců” Paul Wolfowitz. Rozdíl mezi synem a otcem tkví podle Linda častečně ve fundamentalistické víře v “předtisíciletí dispenyacismu.....”. Tuto interpretaci biblické apokalypsy formuloval v 19. století anglický vikář John Nelson Darby.
Podle něho na “konci časů” vznikne stát Izrael, na který bude zas a znovu útočeno. Pokaždé ale zasáhne Bůh a Izrael zachrání.
Mezinárodní konfederace, vedená Antikristem, nakonec Izrael zničí a povraždí skoro všechny židy v bitvě Armageddon. Potom se na zemi vrátí Kristus, aby porazil Antikrista.
Lind píše: “Většina Američanů i cizinců stěží může věřit tomu, že by člověk žijící v rozvinuté, průmyslové společnosti mohl něčemu takovému věřit. Přesto však miliony Američanů, hlavně ti, kteří žijí na jihu, od dětství slyší, jak kazatelé v rádiu nebo v televizi říkají, že Evropská unie je jedním z rohů šelmy ze Zjevení sv. Jana, nebo že apokalyptickou šelmou je OSN.” John Nelson Darby je tedy postava s největším vlivem na Bushův postup na Středním východě na úrovni masové politiky. Zdá se (z různých výroků), že Bush tomu skutečně sám věří.
Ovšem toto samo by však bylo jen výstřednost, ale jižanská vedoucí elita má silnou válečnou tradici, kterou zdědila po svých kavalírských předcích. Bílí Jižané tvoří nepřiměřeně velkou část důstojníků v armádě, a dlouho podporovali války v cizině víc než bílí Seveřané. To ale neznamená, že ti bílí Jižané jsou internacionalisté: naopak, tradičně upřednostňují jednostranné kroky. Proto se neokonzervativci, kteří byli ve vládě Bushe staršího radikálními disidenty, stali ve vládě Bushe mladšího hlavními intelektuálními inspirátory. Tato změna podle Linda “ukazuje rostoucí důležitost Jižanů v republikánské straně, a také velký rozdíl mezi neukvapeným, diplomaticky myslicím, internacionalistickým otcem z Connecticutu a “macho”, honosným, jižanským, texaským synem, který je pravý Texasan,” nebo alespoň pravý texaský tradicionalista. Následky toho rozdílu jsou dramatické, zejména na Středním východě. Místo vyrovnaného postoje Bushe staršího je tu skoro bezpodmínečná podpora tvrdé politiky Ariela Šarona v Izraeli a jednostranná válka a okupace Iraku. Pokud to někdy vypadá že politika Bushe mladšího na Středním východě je poněkud apokalyptická, dává to smysl, vždyť míchat darbyismus s militarismem a vulgárním, ekonomickým oportunismem může být nebezpečné.
Dále se Lind snaží předvídat, jak tato situace skončí, situace, ve které nejsilnější stát světa ovládají reakční a nebezpeční lidé. Za tímto účelem cituje ekonoma a sociologa Thorsteina Veblena, který se snažil objasnit, jak před první světovou válkou došlo k tomu, že “Německo, jeden z nejvyspělejších průmyslových států na světě, mělo jako hlavní vedení aristokratické pruské junkery”. Veblen podle Linda dospěl k teorii, že to “byl úspěch německé vlády, jak používala státní intervence, aby německá ekonomika dohonila Anglii, který vedl k nebezpečným důsledkům pro německou společnost i celý svět”. Lind argumentuje, že kdybychom za císařské Německo dosadili americký jih a za pruskou, junkerskou elitu majetné, vojensky uvažující jižanské “rytíře”, měli bychom dobrou analogii. Proto na začátku 21. století zakouší U.S.A. něco podobného jako Německo v minulém století, když “průmyslníci z Porýní subvencovali...imperialismus pruských junkerů", nebo Japonsko v stejné době, kde "japonští průmyslníci vytvářeli bohatství a stroje, které samurajští militaristé používali k vytvoření krátkodobého impéria v Asii.”
V Americe “vojenská politická elita bohatých Jižanů používá bohatství a nové technologie, které vytváří "křemíkové údolí", “Silicon Valley” a další střediska “vysoce technologického” kapitalismu v U.S.A., pro imperialistické cíle; elita, která uvažuje o mezinárodní politice v předmoderních pojmech těžby (americký zábor středovýchodních naftových polí) a vykořisťování bezbranných cizích dělníků (např. robotárny při globalizaci a přistěhovalectví).”
Situace proto nevypadá dobře ani v USA, ani ve světě (zvláště když si vzpomeneme, co proti sousedům dělalo Německo a Japonsko ). “Ještě uvidíme,” píše Lind, “jestli jižanští militaristé republikánské strany a jejich bezohledná strategie imperialistického záboru neštastnou náhodou nezničí americkou říši, kterou se snaží vytvořit.”
Ať se stane cokoli, jestli má Lind pravdu, čekají nás zajímavé a nebezpečné časy. V každém případě by bylo dobré neočekávat, že se Amerika pod vedením Bushe bude chovat podle „normálního“ amerického vzoru.

Re: reakcia
autor: Dewey
pridané: 23-02-2004 12:57


Pripada mi to trochu prostoduche...Bush v zajati tradicii ;-))
re: Kant
autor: katjusa
e-mail: katjusa_lapajne@hotmail.com
pridané: 24-02-2004 8:55


Vašy komentari su zaujimavy takto Kant. Kant zda se velmy vela tvrdy pre chapat ale naprote tomu on je nastupište za modernu filozofiju.
(Mimochodom: Študujete filozofiju? Som Slovinka, studentka filozofie)

re: Kant
autor: Lukas Krivosik
e-mail: a@b.c
pridané: 24-02-2004 12:12


A kde studujes? V Bratislave? Ja studujem pravo. Kant podla mna nie je ani tak narocny na pochopenie, ved v Nemecku sa Kantov kategoricky imperativ stal skutocne moralnou zasadou mnohych ludi. Len Hegel to potom cele hodil na sikmu plochu. Ale to je na dlhsiu debatu.
Re: reakcie
autor: Marek Hrubčo
e-mail: hrubco@pobox.sk
pridané: 24-02-2004 17:18


P. Krivošík, vidím to podobne. Aj ja si myslím, že model „zdola-nahor“ v otázkach ako sú peniaze alebo latinka, resp. v čomkoľvek, je spravodlivejší. Len chcem dodať, že cieľom toho všetkého by mal byť človek, nie nejaký „technokratický funkčný systém“. Oprášil som katechizmus (po Vatikáne II). O katolíckej sociálnej spravodlivosti sa hovorí asi toto, skrátim to (bližšie CCC 1928 – 1942).
---
1 Rešpektovanie ľudskej osoby. Sociálnu spravodlivosť možno dosiahnuť iba rešpektovaním transcendentnej dôstojnosti človeka. Osoba je konečným cieľom spoločnosti, ktorá je mu podriadená. Inak povedané, ten druhý človek je moje „druhé ja“.
2 Rovnosť a rozdielnosť medzi ľuďmi. Rovnosť ľudí spočíva predovšetkým v ich dôstojnosti ako osôb a právach, ktoré z nej vyplývajú. Medzi ľuďmi však existujú rozdiely, ktoré vyplývajú z veku, fyzických schopností, intelektuálnych a morálnych postojov, prínosov obchodu a rozdelenia bohatstva. “Talenty” nie sú rozdelené rovnako. To je v súlade s „Božím plánom“. Avšak priepastné rozdiely medzi ľuďmi, prípadne skupinami ľudí, ktoré ohrozujú prvý princíp – ľudskú dôstojnosť, rovnosť, mier, túto spravodlivosť narušujú. Rozdiely by mali ľudí viesť k solidarite.
3 Ľudská solidarita. Dá sa vyjadriť aj pojmami „priateľstvo“, „dobročinnosť“. Znižuje napätie, konflikty. Solidarita všade, medzi chudobnými, bohatými/chudobnými, zamestnávateľmi/zamestnancami, štátmi. Solidarita nielen v rámci hmotných, ale aj duchovných záležitostí.
---
K bodu 2, zdá sa mi, že práve o tom je aj ten starozákonný konflikt Kaina a Ábela (dokonca ešte Kain bol v podstate poľnohospodár). Inak povedané, nerovnosť je do určitej miery spravodlivá. Ale podľa mňa hlavný dôvod, prečo je kresťanstvo pravicovejšie než ľavicovejšie je dôraz na indivíduum, nadradenosť jednotlivca nad spoločnosťou. Neviem ako do hĺbky sa učia slovenskí kňazi ekonomické teórie. Možno by sa k tomu, ak to niekto z nich číta, mohli vyjadriť. Ja osobne sa obávam, že, ak im dobre v bratislavských kostoloch rozumiem, bude to dosť chabé. Podľa mňa by sa mali viac vzdelávať v ekonómii, pretože sú to ekonomické otázky, ktoré dnešných ľudí - aj veriacich - zaujímajú. Myslím, že právom. Treba totiž rozlišovať podstatné a nevyhnutné. Živobytie je nevyhnutnosť, život podstata. Treba k tomuto ešte povedať, že ide o to, aby tie uvedené tri princípy pôsobili na spoločnosť zvnútra, z človeka navonok nie opačne. Nehovorí sa nič o tom, že autorita má právo tieto veci vnútiť ostatným. Ide o to, aby takto múdro (mám na mysli múdrosť srdca) ľudia konali sami – slobodne a zodpovedne.

Úloha štátu

Na inom mieste (CCC 1905-1912) sa dočítame, aká by podľa dnešnej katolíckej cirkvi mala byť úloha štátu: Ten má sledovať a brániť tzv. „spoločné dobro“: t.j. sumu sociálnych podmienok, ktoré umožňujú ľuďom (či už ako skupinám alebo ako jednotlivcom) realizovať sa plnšie a ľahšie.“ Spoločné dobro” má tri aspekty: 1 rešpektovanie osoby ako takej (jeho nedotknuteľné práva, slobody vrátane otázok náboženských), 2 sociálny blahobyt a rozvoj, 3 mier a bezpečnosť.

To sú všetko veľmi všeobecné veci, nie nadarmo sa tomu hovorí všeobecné, univerzálne, katolícke. Ale táto veta sa napríklad dokonca priamo dotýka EÚ. „Spoločné dobro celej ľudskej rodiny volá po organizácii spoločnosti na medzinárodnej úrovni.“

K ostatným stručne:
Všetci v niečo veria, hoci si to neuvedomujú, dokonca aj v bežnom živote. Je to dôvera a otvorenosť. Neverectvo v A je vierou v B. Odmietanie viery, ako takej, je nedôverou a uzavretosťou. Totiž tam kde už Vaše zmysly a rozum stroskotávajú, nastupuje práve viera. Boli ste vrhnutý do sveta (zrejme, ako veríte, z ničoty), narástli Vám zrazu ruky, nohy, hlava, uvedomili ste si, že ste, máte vôľu, máte alternatívy, ciele a rozhodujete sa, zaujímate určitý postoj. Ja hovorím, že ten Váš postoj je nezodpovedný. Viera nie je (akoby sa mohlo zdať zvonku) slabosť, alebo nejaká úchylka dať sa manipulovať nejakými černokňažníkmi, atď.; ale práve naopak dopĺňa poznanie a tá naša oslobodzuje (iné som neskúšal, ale principiálne vždy ide o vieru, o religio, o Vertikálu). Áno, vzniká nový typ veriacich – takých, ktorí nieže si „vyberajú čo sa im hodí“, ale kriticky myslia, nie sú voči tomu uzavretí, nechcú pravdu mať, ale chcú ju hľadať a pochopiť.
Neverectvo je dnes „in“. Ak chcete štát fanaticky nasilu sekularizovať, náboženstvo začne chýbať a ľudia si to nahradia: viera v Boha sa degeneruje na vieru v štát, národ, slobodu, (dokonca som počul od kohosi „verím v hokej“) a v seba samého (hoci aj to treba). Hovorí sa o civilnom náboženstve v USA, kde tzv. Founding Fathers plnia funkciu svätých. A v mene "slobody" robia to čo robia.
Že šírenie viery je nebezpečné? To je absurdné. Dôvera je nebezpečná, pre koho, prosím Vás? A prečo? Predstavy o čisto sekulárnej spoločnosti, ako som uviedol v článku, majú tendenciu skončiť tyraniou, vyhladzovaním Židov alebo nejakým iným neutešeným stavom, ako je postkomunistická realita. Je iróniou, že niektorí „tiežliberáli“ sú v konečnom dôsledku azda najmenej tolerantní k „tým iným, odlišným“.

Re: reakcie
autor: Dewey
pridané: 24-02-2004 18:55


Az ma zamrazilo, ked som to cital, aj ked vychodiska povazujem za znacne odlisne, nic co bolo spomenute v uvode prispevku sa nevylucuje s liberalnym pohladom, ba prave naopak, je s nim plne kompatibilne.

az na toto...
"Neverectvo v A je vierou v B"
"Neverectvo" v nespochybnitelnu dokrtinu A neznamena "verectvo" v nespochybnitelnu doktrinu B, ale moze znamenat "verectvo" s priestorom pre popretie a spochybnenie doktriny B. To je zasadny rozdiel. Pirpustenie ohranicenej platnosti doktrin a otvorenost pre ich samotne popretie ...
Tym sa lisi to co je POTENCIALNE nebezpecne, bez ohladu na to ake krasne ciele deklarativne sleduje a to, co povazujem z hladiska liberalneho pristupu za spravne.

kat.soc.nauka
autor: Lukas Krivosik
e-mail: a@b.c
pridané: 24-02-2004 21:08


Myslim, ze keby farari viac citali chicago boys a klasicki liberali zase kat. soc. nauku velmi rychlo by prisli nato, ze sa tieto principy nevylucuju a dali by sa zlucit. Katolicky filozof a neokonzervativny filozof Michael Novak sa snazi o porozumenie medzi jednymi a druhymi, ved to dost aj citit na politike KDH.
A teraz k jednotlivym bodom z hladiska toho ako ja chapem klasicky liberalizmus.

1 Rešpektovanie ľudskej osoby. O tom je aj liberalizmus, nie je problem. Lavicovi liberali sa nam snazia podsunut, ze cloveka redukujeme na homo economicus. Problem je ten, ze ludsku slobodu najlepsie obmedzis cez ekonomicku dimenziu. Kazdy chodime na nakupy a neustale robime financne kalkulacie. Samozrejme, liberalizmus mozno obvinovat z etickej nevyhranenosti, ale tam prichadza na rad krestanska demokracia...

2 Rovnosť a rozdielnosť medzi ľuďmi.
Opat nie je problem. Treba sa vsak pozerat ako je spolocnost "ohrozovana" nerovnostou. Je Kanikove rozhodnutie zredukovat davky Romom proti nauke? Ja si myslim, ze nie, ked to Romovia daju uzernikom hned ako to dostanu a rabuju najma chlast a cigarety. Niektore socialne konflikty maju svoj vyznam.

3 Ľudská solidarita - ano a tu je problem. Ma byt solidarita dosahovana prerozdelovanim prostrednictvom statu? Ja si myslim ze to by bolo prilis jednoduche. V USA podla mozno Teba a Jana Carnogurskeho bezboznej krajine je bezne ze ludia robia solidaritu naozaj osobnou pomocou trpiacim a deje sa to vacsinou cez kostol, ktory je skutocnym centrom zivota v americkych komunitach.

-Treba k tomuto ešte povedať, že ide o to, aby tie uvedené tri princípy pôsobili na spoločnosť zvnútra, z človeka navonok nie opačne. Nehovorí sa nič o tom, že autorita má právo tieto veci vnútiť ostatným. Ide o to, aby takto múdro (mám na mysli múdrosť srdca) ľudia konali sami – slobodne a zodpovedne.-

Suhlasim!

„Spoločné dobro celej ľudskej rodiny volá po organizácii spoločnosti na medzinárodnej úrovni.“

To robi ale aj bezne medzinarodne pravo, nemyslim si ze nato treba EU. Krestania ktori sa nezaoberaju istymi suvislostami to este nevidia, ale aj vy sa zbadate, ked Vas zacnu lavicovi liberali ako Dewey vyhanat do katakomb.

Inak, aky mas nazor na Hansa Kunga?

Re: reakcie
autor: PeterS
pridané: 25-02-2004 8:56


Ehm, II. Vatikansky koncil uz skoncil? Dokonca vydal nejake oficialne zavery? Nie je nahodou iba preruseny?
Vsetko co by ste mali vediet, ale vam nepovedia
autor: PeterS
e-mail: peter.seth@post.sk
pridané: 27-02-2004 13:47


Do skladacky poznania Vam predkladam dlhsi, jedinecny text. (Snad ho neskor mierne okomentujem v linii Enki - Maria Magdalena - Princ Wiliam V, v tomto svetle potom nepojde o konspiraciu ale o skutocnu historiu.)
Upozornujem, ze zmena isteho historicko-hmotneho zakladu na ktorom sa vyklada posobenie boha este neznamena, ze boh ako najvyssi zdroj neexistuje a urcite mu nejake ludske skriepky neublizia. Ucelova manipulacia s tymto historicko-hmotnym zakladom je manipulaciou s ludmi a nie so Zdrojom.
Šokující identita izraelského boha Jahve odhalena.
Izraelský ministerský předseda Ariel Sharon 22. září 2002 o Izraeli prohlásil: „Ta zem je naše, protože nám ji dal Bůh ...“
Jenže. Výsledky nedávných vědeckých výzkumů, včetně objevů archeologického týmu Tel Avivské univerzity, nejenže mění příběhy z biblického Starého zákona a Torah, na něž se odvolává autor citovaného tvrzení, ale potvrzuje spolehlivost starověkých kronikářů tvrdících, že Izraelité z Exodu byli ve skutečnosti Hyksos, a jsou tudíž asijského původu, což bylo dříve nemyslitelné.
Pro vystopování podkladů vedoucích k náhlému vzplanutí této biblické vatry se musíme vrátit zpět do roku 1999.
V listopadu uvedeného roku propuklo v Izraeli pravé peklo poté, když profesor Ze'ev Herzog z Tel Avivské univerzity oznámil: „Izraelité nikdy nebyli v Egyptě, neputovali pouští, nevybojovali žádnou zemi a nerozdělili ji mezi dvanáct kmenů“. A co víc, židovský bůh YHWH byl ženat s bohyni Ašerach! Svými závěry, že království Davida a Šalamouna byly přinejlepším drobné kmenové monarchie a v horším případě úplný mýtus, si udělal mnoho nepřátel v táborech tradičního židovského i křesťanského systému víry.
Herzog tvrdí: „Veškeré důkazy ukazují, že židé přijali monoteismus až v sedmém století př. n. l.,“ což by v souladu s biblickou tradicí od doby, kdy Mojžíš vystoupil na horu Sinai, bylo kacířství. Archeologický tým Tel Avivské univerzity za použití nejmodernějších prostředků prozkoumal šest postranních bran v Megiddo a datoval je do devátého, ne do desátého století př. n. l., jak v šedesátých letech tvrdil Yigael Yadin, který je přisuzoval Šalomounovi. Herzog navíc uvádí: „Šalomoun a David v archeologickém záznamu vůbec neexistují.“ Herzogův kolega, Izrael Finkelstein, navíc dospěl k závěru, že židé nebyli nic víc než kočující Kanaanité, provozující výměnný obchod s obyvateli měst. Studie týmu uzavírá, že Jeruzalém neměl až do 722 př. n. l., kdy zanikl jeho severní soupeř Samarie, žádné ústřední postavení.
Opravdovou „bombou“ je však Herzogův objev početných odkazů na manželku YHWH –
Ašerach. Hebrejsky psané záznamy oficiálních židovských písařů z osmého století př. n. l., byly nalezeny na četných místech po celé zemi. Zjištění, že Jáhve (YHWH ), údajný „jediný Bůh“, měl manželku, bohyni všech lidí Ašerach, je poznatek dalekosáhlého významu.
Skrytá identita YHWH
Použití YHWH jako božího jména odjakživa podporovalo spekulace a filozofické pře. Toto spojení, mnohdy vyslovované jako „Jehova“, má znamenat „já jsem“ anebo „jsem kdo jsem“. Je to tedy rébus v rámci pravidla, že Jeho tajemné skutečné jméno nesmí být vyslovováno.
Identifikace bohyně Ašerach (Asherat), jako Jeho manželky někde uvnitř původní židovské víry, směřují k některým explozivním závěrům o identitě židovsko-křesťanského Boha kosmu, jediného Boha monoteistů, jehož tak důvěrně známe ze západního náboženství. Než se ale podíváme po Ašerach, a co to vlastně znamená pro identitu YHWH, stojí to za podívat se na jinou bohyni, Ašterot.
Ašterot, ve 2 Králů označovaná jako „ohavnost“, byla důležitým božstvem panteonu Blízkého východu. Pro Sumery to byla IN.ANNA (milovaná bohem Anu), která je významnou postavou sumerské epiky. Assyřané a Babyloňané jí říkali Ištar; Kanaanité Aštoret; pro Řeky byla Afrodité, zatímco Římané ji znali jako Venus. Jejím nejdůležitějším ekvivalentem však je egyptská bohyně Hathor, známá z řeckého panteonu jako Afrodité. Hathor byla ženou Hora, boha války. Hathor je ztotožnována se symbolem krávy a egyptská plastika z období 26. dynastie (572 – 525 př. n. l.) ji skutečně takto zobrazuje.
Ašerach, (což znamená „ta, která se prochází mořem“) se také říkalo Elath (bohyně). Podle ugaritské tradice, jejíž hliněné tabulky obsahují nejrannější známou abecedu, byla manželkou El a matkou sedmdesáti bohů. Je také spojována s Baalem a přepokládá se, že v Baalově zájmu intervenovala u svého manžela, nejvyššího božstva, kvůli povolení ke stavbě paláce (Baalbek), aby mu posléze mohl propůjčit status stavící ho na úroveň s ostatními bohy.
Také podle klínopisných tabulek nalezených v Ras Shamrah (asi z roku 1400 př. n. l.) byl hlavou panteonu El a jeho ženou byla Ašerat–z–moře (Ašerach). Po něm byl nejvyšším božstvem Baal, jeho syn s Ašerach. Podivné ovšem je, že Baalova matka, Ašerach, je současně označována za jeho manželku. V libanonské tradici je Baal Jupiterem.
Syrské řezby zvěčnily Ašerach s egyptskou pokrývkou hlavy. Také ona později nesla přízvisko „kráva“ – což poukazuje na její vysoký věk. Významné je, že také Baalat (význačná bohyně v Byblos) je na řezbářských pracích zobrazovaná s kravskými rohy, mezi nimiž je aureola. Baalat je ve skutečnosti formou jména Ašerach, když se objevuje jako manželka po Baalově boku. Co to všechno znamená pro identitu YHWH?
Bible v tomto ohledu prezentuje velmi zmatečný obraz. Ve světle Herzogových objevů si však okolnost, že Ašerach byla identifikována jako manželka YHWH, zaslouží bližší ohledání.
Exodus 6:3 uvádí „A já jsem se zjevil Abrahamovi, Izákovi, a Jakóbovi, jako [jménem] bůh všemohoucí (El Shaddai), ale pod svým jménem ´Já jsem´ byl jsem jim neznámý.“
V překladu King James je „Já jsem“ přeloženo jako „Jehovah“ (Yahweh), ale znamená totéž: „Já jsem“. Používané přízvisko „bůh všemohoucí“ je tradiční překlad slova „Shaddai“, v domnění, že to znamenalo „omnipotentní“, prokazatelnější je ovšem spojení s akkadským kořenem slova Shadu, v doslovném významu „pohoří“. Ale El Shaddai je jen jedna z verzí Boha popisovaného v Genesis. Doslovný překlad El Shaddai znamená „bůh z hor“, ale byl zde také El Olam (bůh věčný), El Elyon (bůh nejvyšší) a El Ro'i (bůh ze zjevení).
Zjevnou otázkou je, proč se YHWH sám odhalil patriarchům jako El Shaddai? Odpověď spočívá v náboženských tradicích Kanaánu, kde prý po jistou dobu žil i Abraham, které do Kanaánu přinesli Féničané. (Kruh se takto uzavírá, jelikož fénické náboženské tradice mají kořeny v Sumeru…) Bůh–z–hor má sumerský ekvivalent. Je to ISH.KUR (Iškur), nejmladší syn boha Enlila, jehož jméno znamená „bůh dalekých hor“. Iškur byl Hebrejcům také znám jako Adad nebo Hadad, bratr Nannar/Sina a přední božstvo Kanaánu – El–Shaddai.
Podle biblických badatelů, kteří se soustředili na "P zdroj" Starého testamentu, se jméno Yahweh poprvé objevuje v Exodu společně s Mojžíšem, a je spíše indikativem monolatority (výlučného uctívání jednoho z mnoha bohů) než monoteismu. Jméno Yahweh lze také přeložit jako „Já jsem kdo jsem“, což doslova znamená „Co je ti po tom…“, čili způsob, jak zastřít skutečnou identitu. Yahweh se objevuje až v Exodu, naproti tomu podivný bůh Baal úplně schází v Genesis. (El Shaddai je dosud uctíván v židovské víře v symbolice Teffilin; v jedné ze dvou malých krychlových kožených schránek na texty Torah, tradičně nošených muži od věku 13 let. Teffilin jsou nošeny v určitým způsobem symbolizujícím iniciály „šin“, „daleth“ a „jod“, společně dávajících jméno Shaddai.)
V Exodu 33:2 stojí „A Já pošlu anděla před tebou; a vyženu Kananejské, Amoritské a Chetitské a Perizzity, Hivity, a Jebusitské…“ … 33:3 ... „Do země oplývající mlékem a strdím … já nevystoupím vprostřed tebe; protože ty [jsi] národ tvrdošíjný: abych tě nezahubil cestou.“ Tenhle Yahweh má sklon k násilnosti a jak se zdá opovrhuje svým vyvoleným lidem. V tom se dokonale shoduje s Iškurm (Hadadem), jehož země je okupována Amority a Hittity a je znám demonstracemi násilností a oprovržením vůči svým zbožňovatelům. Iškurova vyobrazení, charakter i symbolika odpovídají Baalovým. Také on je proti Babylonu a Egyptu, jako Yahweh. A jako v případě Yahweh, nesmí být skutečné jméno kanaánského Baala (Hadad) vyslovováno.
Na základě Herzogových objevů a svědectví v samotné bibli, včetně sumerské, fénické a kananejské tradice, následuje logický závěr a řešení hádanky o pravé totožnosti starozákonního židovského boha: ISH.KUR = Hadad = El Shaddai = Baal = Yahweh. (Kananejský Baal byl znám také jako Moloch, o němž si povíme později.) To vše, stejně jako Herzogova práce, naznačuje že židovský lid postoupil od polyteismu k monoteismu k jedinému nejvyššímu bohu, Yahweh (jehož skutečné jméno nesmí být vysloveno), na podnět božstva známého pod různými jmény, a že za tímto účelem ve skutečnosti nebyl adoptován nejvyšší bůh Pantheonu El, ale jeho syn ISH.KUR, Baal, Hadad, El–Shaddai, jenž se otevřeně vzbouřil proti svému otci a byl v této vzpouře podporován Ašerach (Baalat, Ašterot a Elat), která byla nejen jeho matkou, ale zároveň i manželkou. Tuto ženskou entitu později řecká a římská tradice sloučila do postav Afrodité a Venuše, Egypťanům dříve známé jako Isis.
Z těchto poznatků lze odvodit i etymologii jména Israel z Is (buď Isis nebo hrob) Ra (vrchní božstvo egyptského panteonu) El (Pán – Baal) – což dává daleko jasnější smysl než spletitá historka o „Yisrael“ z textů hebrejské víry.
To vše má souvislost s pravoplatností „nabývacích listin získaných od boha“, na něž se odvolával Ariel Sharon. Nehledě k očividnému závěru, že bůh, který prý dal „zaslíbenou zemi“ svému „vyvolenému lidu“ byl jen jedním z božstev panteonu, a ne údajným monoteistickým jediným Bohem celého Kosmu, podpírají Herzogova zjištění řadu teorií, které už jsou nějakou tu dobu „venku“.
Hyksos
Stejně jako Herzog, popírá i dějepisec Josephus (asi 37 – 100 n. l.) nejen hebrejská tvrzení o životě a úniku z egyptského zajetí, ale ohledně rasového původu židů dělá drastický krok dále, když je přímo ztotožňuje s Hyksos. Mimo to tvrdil, že z Egypta neuprchli, ale naopak byli vypuzeni jako malomocní.
Zde ovšem musí být také řečeno, že Josephus pro židovské i křesťanské učence, kteří argumentovali tím, že datování exodu „Hebrejců“ z Egypta v bibli jejich ztotožnění s Hyksos přímo vylučuje, po věky platil za římského kolaboranta a nactiutrhače.
Vynikající egyptolog z Heidelbergské univerzity Jan Assmann ovšem ve svých pracích naprosto jasně dokladuje, že příběh o exodu je na hlavu postavenou (invertovanou) verzí vyhnání Hyksos z Egypta a navíc, že Mojžíš (Moses) byl ve skutečnosti Egypťan.
Rovněž Donald P. Redford z Torontské univerzity prezentuje pádné důkazy, že vypuzení
Hyksos z Egypta bylo invertováno „za účelem vytvořit příběh o exodu hebrejských otroků v Torah a Starém testamentu“. Jeho kniha, v níž obhajuje tuto teorii („Egypt, Kanaán a Izrael v dobách starověku“; Egypt, Canaan, and Israel in Ancient Times), získala roku 1993 cenu Biblical Archeological Society za nejlepší odborné vědecké dílo v oboru archeologie.
Existují nezvratné důkazy, že se Hyksos, smíšená semitsko-asiatská skupina, po infiltraci do Nilského údolí zmocnila v 17. století př. n. l. vlády nad dolním Egyptem. Vládli od asi 1674 př. n. l. dokud nebyli vyhnáni poté, když jejich hlavní město Avaris padlo okolo roku 1567 př. n. l . do rukou faraa Ahmose. Hyksos v Egyptě uctívali Setha, jehož stejně jako božstvo ISH.KUR ztotožnovali s bohem bouře.
Podle „inverzní teorie“ židovští vzdělanci v sedmém století př. n. l. změnili příběh o „vyhnání“ na epos o „úniku“ a navíc, aby svého nepřítele Ahmose ještě více urazili, jeho jméno úmyslně špatnou transkripcí pozměnili na „Moses“ a prezentovali jako vůdce hebrejské vzpoury. Ale nabízejí se zde také další indicie, silně naznačující spojení dvou odlišných zdrojů, jejichž protagonisté splývají v postavu „Moses“. O koho jde, a jak k tomu mohlo dojít?
Úspěšné tažení Ahmose proti Hyksos v 1567 př. n. l. vedlo k založení egyptské 18. dynastie. ThotMoses III. svrhl faraona – transvestita Hatchepsut, a pod ThotMoses IV. přeskočily egyptské výboje až za Sinai, do Palestiny a Sýrie a dosáhly Babylonu, přičemž pochopitelně zahrnuly i Kanaán. Na konci této expanze Amenophis III. (1380 př. n. l.) ovládal egyptskou říši, jejíž provincie a kolonie hraničily s tím, co dnes známe jako Turecko. Tato říše zahrnovala regiony, v nichž tehdy žila většina z Egypta vyhnaných Hyksos.
Amenophis IV., který nastoupil na trůn v roce 1353 př. n. l., zavedl nový monoteistický kult, stanovící jako jediného a nejvyššího boha „Atena“, a změnil si jméno na Akhenaton (Echnaton; Achnaton). Akhenaton ženatý s tajemnou Nefertiti se prohlásil bohem na zemi a prostředníkem mezi jediným bohem Atenem (Ra) a lidmi (sic!) a se svou manželkou jako partnerkou ve vládě efektivně vytlačili Isis a Osirise z egyptského Enead (sdružení egyptských bohů; panteon). Deklaroval, že všichni lidé jsou Atenovými dětmi a dějepisci větří, že Akhenaton plánoval jednotné říšské náboženství. Zakázal veškeré modlářství, užívání obrazů představujících boha a potíral představu, že existuje víc než jeden, nejvyšší bůh.
Významnou postavou tohoto období byl tajemstvím opředený Amenophis, syn Hapu. Byl prvním ministrem (vezírem) za obou králů a je obecně zobrazován jako písař, sehnutý nad rolí papyru v klíně. Tento muž víc než kdo jiný zodpovídal za autorství náboženství, v němž byli staří bohové sloučení v jediného živého boha, Atena, stvořitele Země a lidstva. Symbolem nového boha byl sluneční disk reprezentující Ra, Hora a ostatní bohy jako jednotu. Sluneční disk byl v symbolice podepírán rohy býka.
Syn Hapu o Stvoření říká: „Přišel jsem za Tebou, který panuješ nad bohy ó Amone, vládče nad oběma zeměmi, za Tebou, jenž jsi Ré vycházejíci na obloze osvětlujíc Zemi jasně zářícím okem, jenž vyšels z Nou, jenž jevil si se nad prvotními vodami, jenž stvořil jsi vše, jenž vytvořils velkou Enneade bohů, jenž vytvořils své vlastní tělo a zrodil svou vlastní podobu.“
Po boku Akhenatena a jeho otce Amenophise III. nalezneme zmíněného druhého Mose (Mojžíše).
Královským dohližitelem nad Núbií byl jistý Mermose (jmenovaný jako Mermose i Merymose na svém sarkofágu v Britském muzeu). Podle poznatků moderních dějepisců vytáhl Mermose se svým vojskem ve třetím roce Amenhopisovy vlády daleko vzhůru po Nilu, údajně aby potlačil menší povstání, ale ve skutečnosti šlo o zajištění zlatonosného území, které by jeho králi zajistilo větší bohatství než kterémukoli předchozímu egyptskému vládci. Poslední výzkumy naznačují, že Mermose vedl vojsko k místu ležícímu nedaleko soutoku Nilu a řeky Atbara.
Kdo byl tento Mermose? Historik Dawn Breasted míní, že řecký překlad jeho jména zněl – Moses. Podívejme se zda tuto identifikaci podpoří židovská tradice.
Podle do bible nezahrnutých záznamů židovské historie vedl Moses faraonovu armádu k jihu, do země Kúš, a dospěl do blízkosti řeky Atbara. Tam se zamiloval do vládkyně pevnostního města Saba, později Meroe, která mu vydala město výměnou za sňatek. Biblické potvrzení tohoto manželství lze nalézt v Numeri 12:1.: „A Miriam a Aaron mluvili proti Mojžíši kvůli Etiopce, s níž se oženil, protože si vzal etiopskou ženu.“
Konec Achnatonovy vlády halí tajemství, ale bádání v tomto směru je mimo rozsah tohoto krátkého článku. Krátce – teorie se rozprostírají ve škále od úmrtí Nefertiti i Achnatona za epidemie moru, přes jeho zavraždění až po vyhnanství. Na rozdíl od těchto nejasností egyptské záznamy naprosto zřetelně svědčí o snahách o návrat Egypta k Enead původních bohů a systematickém úsilí vyhladit veškeré stopy Achnatona i jeho kultu.
Vyhnaní Hyksos podle výpovědi mnoha kronikářů mezitím žili v Kanaánu. A zde se objevuje řešení nejasností v biblickém datování, definitivně slučující Israelity s Hyksos. Použijeme-li se datování z biblického Exodu a porovnáme tato data s egyptskými údaji o vyhnání Hyksos, zeje zde mezera asi 400 let. Při použití datovacího systému obsaženého v knihách Soudců a Samuel, může se mezera v historii rozšířit až na 554 – 612 let.
Je však k dispozici i naprosto jasný historický záznam Egypťanů, kteří po vypuzení Hyksos rozšířili svou vládu i na Kanaán, tedy zemi do níž Hebrejci podle biblických zdrojů údajně měli vstoupit a žít v ní už 400 let předtím, než bylo zřízeno Šalomounovo království. Hebrejci žijící v Kanaánu však byli pod egyptskou nadvládou. A právě zde, v Kanaánu, můžeme udělat porovnání mezi Yahweh a kananejským Molochem (Baalem) a extrapolovat polemické obrácení smyslu příběhu o faraónovi, který v Exodu údajně nařídil smrt všech „prvorozených“. Prvorozené děti totiž svému božstvu obětovali uctívači Molocha.
Také kanaánští ctitelé Yahweh byli známí příležitostným obětováním dětí, obzvlášť v dobách strádání, a ačkoli ohnivá oběť (holokaust) byla pravděpodobně přinášena jen s velkou nelibostí, proříznutí dětského hrdla bylo přípustné. Pozůstatky těchto obětí byly pohřbívány na známých posvátných obětních místech u Topheth. Občas – i když soudě podle ohromné převahy kosterních pozůstatků mladistvých nalezených archeology na místech u Topheth jen málokdy – byla náhradou obětována zvířata.
Sjednocení
Moderní historické disciplíny společně studující biblickou éru dospěly k závěru, že Exodus nemohl být sepsán dříve než v sedmém století př. n. l., a jistě ne biblickým Mojžíšem, jenž je v nejlepším případě fiktivní kombinací několika egyptských osobností. V samotném Izraeli je sedmé století př. n. l. obdobím, v němž se, jak ukazují archeologické důkazy prezentované Herzogem, poprvé objevuje kulturní centrum Jeruzalém. Podle všeho to byl právě zápas tohoto kulturního centra o nalezení vlastní identity a národnosti, který dal podnět k vzniku židovských textů popisujících Yahweh a jeho manželku Ašerach. Ostatně, dát dohromady zbývající kousky této skládačky není tak nesnadné.
Je známo, že judský král Jošiáš zavedl v roce 639 př. n. l. dalekosáhlé náboženské reformy a získal kontrolu nad dalšími oblastmi „Izraele“. V tomto období náboženských sporů kvůli zaváděným změnám došlo k „obrácení“ široké palety náboženských i kulturních zdrojů, které byly nakonec spojeny tak, aby posloužily zformování náboženské a politické národní jednoty. Tam kde nebyla právě heroická, jako v případě vyhnání z Egypta, tehdy ještě coby Hyksos obrátili Jošiášovi „inkvizitoři“ historii naruby. Tam kde bylo dřívější náboženství oloupeno o mravní soulad, ho protkali kultem Atena, což nejen vyhovovalo daným systémům víry v tomto regionu, ale umístilo krále Jošiáše do pozice božského vládce, jehož rodokmen sahal k Šalamounovi a Davidovi – oběma náhradním Atenovým předků a pověstnému chrámu. Jošiáš rovněž nechal rozbořit již vzpomínaný chrám Topheth, který prý postavil Šalamoun v údolí Hinnon jižně od Jeruzaléma.
Jošiášův sjednocovací mechanismus obsahuje temné místo sloužící k omezení vlivu stávajících systémů víry: je jím požadavek, aby skutečné jméno Boží zůstalo obestřeno tajemstvím. Je zde precedens v kultech Baala a Iškura a všechny součástí tehdejšího „mišmaše“ z této oblasti, přičemž vše bylo navrženo tak, aby mohly být zasádrovány díry v novém systému založeném na Yahweh. Tím bylo realizováno vzájemné odloučení identit Baal – Moloch – Yahweh. Ašak vývoj od ISH–KUR – Hadad – Baal – Yahweh přesto nezůstal zcela zamaskován, ale vynořuje se později v polemice proti Babylonu, obsažené v knize Genesis.
V Egyptě byla i za časů Atenova kultu, velmi dobře známa následující pasáž z Knihy mrtvých:
Neloupil jsem.
Nebyl jsem chamtivý.
Nezabíjel jsem lidi.
Nelhal jsem.
Nezhřešil jsem.
Nedopustil jsem se cizoložství.
Nelál jsem proti bohu.
V Jošiášově sjednocovacím procesu bylo použito fiktivní postavy jménem „Moses“ (ideogram spojující Ahmose, který vyhnal Hyksos, a Mermose který vedl egyptské vojsko k velkým vítězstvím) jíž byla přičtena zásluha za přijetí Desatera Božích přikázání na kamenných tabulkách. Tato pravidla ovšem ve skutečnosti byla vypracována z výše uvedeného prohlášení. Připojíme-li k tomu skutečnost, že „chvalozpěv k Atenovi“ z úst obskurního egyptského krále je téměř slovo od slova biblický žalm 104, máme zde další působivou „shodu náhod“.
Tyto a další „náhody“ patrně donutily slavného psychologa Sigmunda Freuda, aby ve své knize „Mojžíš a monoteismus“ z roku 1939 poznamenal: „… židovská monoteistická víra má kořeny v Echnatonově náboženském kultu.“
Za toto sloučení Jošiáš bezesporu zasluhuje potlesk. Postavil mimo zákon kult Molocha a kladl důraz na duchovní etiku Desatera. Polemiky a dějinné inverze vnášející heroický prvek do historie nově zformovaného národa lze vnímat jako vcelku pochopitelný, politicky rafinovaný krok. (Srov.: Palacký a Dějiny národa českého; Pekařovy polemiky; německá tradice, atd.) Jenže pak, zcela v rozporu s etikou a základnímu prohlášení Atenova kultu, byla k této linii někdy počátkem 2. století př. n. l. k židovské víře přidána rasová nadřazenost.
Ale nakonec to nebylo nic jiného, než Herzogovo překvapivé odhalení manželky Yahweh, Ašerach, v židovských textech a jeho potvrzení úplné archeologické absence jakýchkoli stop po Šalomounovi či Davidovi. To vše se stalo skalpelem, který se prořízl všemi smyšlenkami biblického Exodu i jeho tvrzením o „bohem poskytnutých právech a rasové nadřazenosti“. Tato Hertzogova zásluha nesmí upadnout v zapomenutí.
PS pre pana Hrubca. Ano, niektorym symbolom nerozumiem, pravdepodobne preto, ze su vymyslene...

RE: Vsetko co by ste mali vediet, ale vam nepovedia
autor: Dewey
pridané: 27-02-2004 14:45


Dufam, ze slub z uvodu splnis. Zatial je to velmi zaujimave.
RE: Vsetko co by ste mali vediet, ale vam nepovedia
autor: PeterS
e-mail: peter.seth@post.sk
pridané: 01-03-2004 3:24


Pokusim sa, ale az v zavere nadchadzajuceho tyzdna. Pre istotu nechaj nejaky mail, mam jeden absolutne nestravitelny, ale dolezity criepok z Talmudu, dnes uz je z neho vynaty. Este som sa nerozhodol ci ho budem verejne prezentovat...
Dajme si teda predkrm z ineho sudka, tak nejak zastresuje veci o ktorych sa bavime:
http://www.iraqwar.ru/iraq-read_article.php?articleId=38844&la...
CIA fed Soviets faulty technology
...In January 1982, President Reagan approved a CIA plan to sabotage the economy of the Soviet Union through covert transfers of technology that contained hidden malfunctions, including software that later triggered a huge explosion in a Siberian natural gas pipeline, according to a new memoir by a Reagan White House official.
Thomas C. Reed, a former Air Force secretary who was serving in the National Security Council at the time, describes the episode in "At the Abyss: An Insider's History of the Cold War," to be published next month by Ballantine Books...
..."The result was the most monumental non-nuclear explosion and fire ever seen from space," he recalls, adding that U.S. satellites picked up the explosion. Reed said in an interview that the blast occurred in the summer of 1982.
"While there were no physical casualties from the pipeline explosion, there was significant damage to the Soviet economy," he writes. "Its ultimate bankruptcy, not a bloody battle or nuclear exchange, is what brought the Cold War to an end. In time the Soviets came to understand that they had been stealing bogus technology, but now what were they to do? By implication, every cell of the Soviet leviathan might be infected. They had no way of knowing which equipment was sound, which was bogus. All was suspect, which was the intended endgame for the operation." ...
OK, dobry tah. Informacny trojsky kon... trosku zamrazi, co mam vlastne v pocitaci. Kazdopadne to potvrdzuje moj prepoklad, ze vo vyvoji rozumnej ludskej spolocnosti je zakernost jednym z dominantnych faktorov. Tazko sa clovek s cistym rozumom postavi voci mamutovi, na prezitie treba byt zakernejsi nez mamut, treba ho oblbnut a nalakat do pasce.
PS. A este jednu pikosku obecne k temam:
http://www.iraqwar.ru/iraq-read_article.php?articleId=38901&la...
Euro could rise to $1.40 next year
...The euro will continue to strengthen against the dollar and could reach $1.40 by the end of 2005, former IMF chief economist Kenneth Rogoff said yesterday, urging the US Federal Reserve to take action...
Ccc, ti eurosocialisti su s tou zaostavajucou a tyranskou EU nejaki vierolomni..
(Inak, oplati sa sledovat iraqwar.ru, maju tam celkom cerstve spravy. 85% Iraku je stale mimo spojenecku kontrolu, teraz sa striedaju jednotky, uvidime co vymyslia... zatial stale plati Stalinove "kam nevstupila noha pesiaka, to nie je dobite uzemie".)

Re: reakcia
autor: Marek Hrubčo
e-mail: hrubco@pobox.sk
pridané: 01-03-2004 18:43


Dewey, mýlime si pojmy. Viera nie je istotou, ale dôverou. Opakom viery je povera, ktorá sa snaží istoty hľadať (márne). A pochybnosť je "sestrou viery". Inak povedané, kto neverí, nepochybuje o tom že to, v čo neverí, neexistuje. Kto ale verí, tak zároveň aj pochybuje. Ak by sme nepochybovali, tak by sme predsa tvrdili, že to vieme. Lenže, ako hovoril každému už Sokrates, ľudia si myslia, že vedia, ale pritom nevedia nič.
K tej manipulácii, košiarom, ovciam a pod.: manipulovaných od slobodných v tejto rovine odlišuje vlastný úsudok. Na základe čoho ste si utvorili Vy ten svoj? Rodičia, obľúbený učiteľ, médiá, John Dewey... ale pred niekým si zase na druhej zatvárate oči a zapchávate uši namiesto toho, aby ste sa mu snažili porozumieť. Tak na ktorej strane je vlastne viac predsudkov? Na strane ovečiek dôverujúcich svojmu Pastierovi, alebo na strane dobytka, ktorého kroky nemajú zmysel? Podľa mňa na tej druhej.

K tomu rozsiahlemu nakopírovanému článku od veci: čo je vymyslené a čo nie je: klasická námietka. Tomáš Halík tento postoj prirovnáva k takému smerdjakovskému postoju typu „sú to všetko iba lži“.
Mojou odpoveďou je otázka: Je láska vymyslená?

Hans Kung: Fakt neviem, v podstate ho poznám iba z niekoľkých článkov a odkazov. Dostanem sa dúfam čoskoro k nejakej jeho knihe a už sa na to teším. Páči sa mi názov „na motívy“ B. Russela, Why am I still a Christian. V princípe, neviem, či sa niekedy nájde nejaké spoločné morálne minimum, ale aj keby nie, v každom prípade ekuména – nie ako snaha o vytvorenie univerzálneho alebo „zharmonizovaného“ náboženstva, ale ako snaha o dialóg – je podľa mňa jediný spôsob ako zabrániť ďalším jedenástym septembrom.

Re: reakcia
autor: Dewey
pridané: 01-03-2004 20:34


“Dewey, mýlime si pojmy. Viera nie je istotou, ale dôverou. Opakom viery je povera”

Zalezi na uhle pohladu.(ak budeme definovat toto slovko takto, potom to samozrejme meni context) Viera sa v katolicizme spaja s nespochybitelnou pravdou, aj Biblia je cosi dane od Boha, co neslobodno spochybnovat.(nabozenska prax, nie teoria)

“Inak povedané, kto neverí, nepochybuje o tom že to, v čo neverí, neexistuje.”
Tvoj vyrok A => B plati vzdy?
Ak je Pravda ze Neverim, ze Jolana ma pekne oci, tak je pravda – a prekvapko- ze nepochybujem, ze neviera, ze Jolana ma pekne oci neexistuje?
Ak nie je Pravda ze Neverim, ze Jolana ma pekne oci, tak nie je Pravda ze nepochynujem, ze neviera v to ze Jolana ma pekne oci neexistuje?
Alebo som uz z tychto detskych hratok vysiel?

“Kto ale verí, tak zároveň aj pochybuje.”
Nie automaticku a urcite nie v hlave kazdeho veriaceho, najma ak su vychovavani k presnemu opaku.

“Ak by sme nepochybovali, tak by sme predsa tvrdili, že to vieme.”
To mi pripada ako celkom pekna hra s jazykovymi symbolmi, akoze sa volala ona filozoficka skola, ktora bola na nej postavena?

“K tej manipulácii, košiarom, ovciam a pod.:”
No tu bol jeden priklad ako sa to ucinne robi.

“Na základe čoho ste si utvorili Vy ten svoj? Rodičia, obľúbený učiteľ, médiá, John Dewey...”
Ale predpokladam, ze postupne sa k tomu pridava spravna davka kritickeho myslenia…
“ale pred niekým si zase na druhej zatvárate oči a zapchávate uši namiesto toho, aby ste sa mu snažili porozumieť.”
Na porozumenie treba dvoch a porozumenie v zmysle pochopenia niecoho nemusi automaticky viest k suhlasu.

“Tak na ktorej strane je vlastne viac predsudkov?”
Na tej, ktora odmieta poznanie a kriticke myslenie a kritizuje bez toho aby mala zaujem sa s tym co kritizuje zoznamit resp. porozumiet.

“Na strane ovečiek dôverujúcich svojmu Pastierovi, alebo na strane dobytka, ktorého kroky nemajú zmysel? Podľa mňa na tej druhej.”
Nemam rad podobne prenasanie vyznamu, zakryva podstatu, tou je kriticke myslenie a inteligencia, metoda skumania.

Bolo to krasne cvicenie z logiky, ale myslim, ze z hier so symbolmi a ktore by vyustili zase asi do metafyzickych hraciciek uz moderna filozofia vyrastla.

Re: reakcia
autor: PeterS
pridané: 02-03-2004 3:22


"K tomu rozsiahlemu nakopírovanému článku od veci: čo je vymyslené a čo nie je: klasická námietka. Tomáš Halík tento postoj prirovnáva k takému smerdjakovskému postoju typu "sú to všetko iba lži".
Mojou odpoveďou je otázka: Je láska vymyslená?"
To sa asi tyka toho mojho prispevku. Jeden z originalov najdete na http://www.rumormillnews.com/cgi-bin/forum.cgi?read=42815
Pravdupovediac, tomu co ste napisali vobec nerozumiem, skor tusim, ze je to znova ten hippi-katolicky postoj. Z Boha si vyberiete to, ze je, co nikto nespochybnuje a z cirkvi si vyberiete vieru. Vsetko je pre vas loz, lebo utoci na boha alebo na vieru.
Ved predsa preberate mnoho dogiem o obsahu viery z centra... a tie sa v historii menia, vsetky sa zmenili minimalne raz. Dokonca na Nikeiskom koncile bol tretou osobou bozskej trojice nie Jezis ale cisar Konstantin. Alebo spasenie, ktorej verzii verite? Tej odpustkovej, alebo tej o utrpeni Jezisa ako postacujucej podmienke spasenia? A takto mozeme prejst vsetky dogmy. Veriaci katolik pred 1000 rokmi veril v uplne ine nabozenstvo, rsp. jeho vierouka bola ina nez dnes vasa.
Z pohladu viery s tym asi nemate problem, plati to posledne, z pohladu poznania vsak v tom problem je. Poznanie nie je o tom, ze plati co povie posledna autorita. Aj ked sa nechala vyhlasit za neomylnu (len tak, tak. za neomylnost hlasovalo z cca 900 pritomnych o nieco viac ako 300, mnoho sa zdrzalo hlasovania).
Ak napriklad Donatio Constantini, Konstantinov dar, listina, ktorou sa poveruje rimsky biskup Konstantinom ku korunovacii vladarov a dominancii nad ostatnymi biskupmi, je prekazatelny falzifikat, aku mate istotu, ze sa rovnako nesfalsuje napr. tak dolezita vec ako napr. potvrdenie, ze opet prisiel spasitel. Namatkou ma napadaju hned tri osoby o ktorych mnoho veriacich uprimne verilo ze to boli predpovedani spasitelia... Jedna osoba istu chvilu figurovala ako oficialny spasitel aj so stemplom Rima, neskor, sa to zmenilo.
Ja som z toho Yetti, vcera to bolo cervene, dnes modre... nevadi, ze to nebola pravda, tvarme sa, ze Pravda je nieco ine nez pravda a ta moze byt vcera cervena, dnes modra a zajtra zelena.

Re: reakcia
autor: Marek Hrubčo
e-mail: hrubco@pobox.sk
pridané: 03-03-2004 10:22


V prvom rade, oceňujem, že sa navzájom počúvame.

Zalezi na uhle pohladu... Viera sa v katolicizme spaja s nespochybitelnou pravdou, aj Biblia je cosi dane od Boha, co neslobodno spochybnovat.

Súhlasím, veľmi záleží na uhle pohľadu. Len to trocha poopravím. Nie viera, ale Boh sa spája s pravdou. A v Biblii sa táto pravda zjavuje, resp. niektorí teológovia hovoria, že v Biblii (ktorú napísali ľudia) sa píše o Zjavení, ktorým je, ako veríme, Kristus. A áno, je posvätná, obsahuje totiž hlboké pravdy o človeku.
K tomu čo slobodno a čo neslobodno.. “Všetko je dovolené, ale nie všetko buduje” (sv. Pavol)

K druhej reakcii: Pravda sa nemení, mení sa interpretácia, hermeneutika, prostredie, doba, cirkev, svetskí panovníci, katechizmus, samotný obsah Biblie sa tiež menil, iba zmysel, posolstvo zostáva a ľudia sú v tom, o čom Biblia vypovedá, stále rovnakí, nepoučiteľní, nechápaví, ťarbaví srdcom atď.

“Inak povedané, kto neverí, nepochybuje o tom že to, v čo neverí, neexistuje.”
Tvoj vyrok A => B plati vzdy?
Ak je Pravda ze Neverim, ze Jolana ma pekne oci, tak je pravda – a prekvapko- ze nepochybujem, ze neviera, ze Jolana ma pekne oci neexistuje?

To ste nepochopili rozdiel medzi „to že verím“ x „to v čo verím“ Hovorím, že ako odporca viery nepochybujete, že TO V ČO neveríte, neexistuje. (a nie „TO ŽE neveríte“). Zaujímavejšia otázka je ale, načo je neveriť dobré. Teda ešte raz zhrniem: človek negujúci vieru nemá vo svojom presvedčení najmenšej pochybnosti. Ak ju má, tak už verí (trochu). Vymedzte sa pozitívne ak to dokážete, a pochybnosti budete mať (samozrejme, ak nejde o stoly a pomaranče, alebo Jolanu – na ktorej sa asi všetci zhodneme že má pekné oči.. a keby len to – ale o metafyziku).

“Kto ale verí, tak zároveň aj pochybuje.” Nie automaticku a urcite nie v hlave kazdeho veriaceho, najma ak su vychovavani k presnemu opaku.

Ale to delenie veriaci/neveriaci je veľmi problematické. Hovorím, že v hlave každého veriaceho, aj vo Vašej. Kto verí, zároveň myslí. Viera bez myslenia nie je ničím (hovorí Augustín). Je to myslenie so súhlasom (podobne ako vy veríte Deweymu či komu, akurát, že ten, podľa mňa, za to nestojí). Úbohosť, ktorú som trochu agresívnejšie spomenul, je u každého človeka rovnaká. Niektorí si to však uvedomili a chcú situáciu nejako zachrániť. Snažia sa. Že slabo a nie dostatočne, to súhlasím.

“Ak by sme nepochybovali, tak by sme predsa tvrdili, že to vieme.”
To mi pripada ako celkom pekna hra s jazykovymi symbolmi, akoze sa volala ona filozoficka skola, ktora bola na nej postavena?

No pozor, Sokrates nebol sofista, vystupoval práve proti nim. Chcem povedať, že je rozdiel vedieť, a veriť. Viete kde je Fidži? Ja to neviem – nebol som tam. Verím však, že v Pacifiku. To je zásadná vec, nie hra so slovami. Bertrand Russel, známy to odporca kresťanstva, hovorí, že mnohokrát si stačí vyjasniť pojmy a hneď je menej konfliktov. Škoda, že tak zrejme sám neurobil.

“K tej manipulácii, košiarom, ovciam a pod.:”
No tu bol jeden priklad ako sa to ucinne robi.

Ja tu hovorím o vlastnom úsudku a hovorím, že ani ten Váš nie je bez vplyvu zvonka. Realita je tá istá. Vidíme ju odlišne, lebo stojíme inde. Každý tam, kde si na základe toho mála čo vie zvolil. Môj postoj je ťažší, Váš omnoho pohodlnejší a nezodpovedný.

“Na základe čoho ste si utvorili Vy ten svoj? Rodičia, obľúbený učiteľ, médiá, John Dewey...”
Ale predpokladam, ze postupne sa k tomu pridava spravna davka kritickeho myslenia…

Správne. Asi nebola dostatočná.

“ale pred niekým si zase na druhej zatvárate oči a zapchávate uši namiesto toho, aby ste sa mu snažili porozumieť.”
Na porozumenie treba dvoch a porozumenie v zmysle pochopenia niecoho nemusi automaticky viest k suhlasu.

Nemusí. Je to slobodné rozhodnutie. Lenže so slobodou ide aj zodpovednosť. Tá Vám chýba. Navyše pochopiť kresťanstvo (ak sa to vôbec úplne dá) znamená pripustiť niečo, čo sa živočíšnym ľuďom od „prirodzenosti“ prieči. (Ježišove slová sa napĺňajú „Budete ma nenávidieť, lebo vám hovorím, že vaše skutky sú zlé.“). Či Dewey, Hayek, Klaus, Smith alebo Marx – to sú všetko suché konštatované fakty, názory. To o čom ja hovorím zasahuje stred, to z čoho vyviera ľudské myšlienky, konanie, slová. Biblia to nazýva „srdce“. Tí citlivejší to pochopia skôr. Preto sa vám zdáme „takí tí slabí čo hľadajú nejakého veľkého brata o ktorého sa môžu oprieť“. Takto primitívne to však (čuduj sa svete) nevnímame. Teda ja osobne určite nie a komunita okolo mňa tiež nie.

“Tak na ktorej strane je vlastne viac predsudkov?”
Na tej, ktora odmieta poznanie a kriticke myslenie a kritizuje bez toho aby mala zaujem sa s tym co kritizuje zoznamit resp. porozumiet.

Presne tak. Lenže keď sa zoznámim s horizontálou a potom aj s Vertikálou, tak je mi zrejmé, že horizontála nestačí. Vám áno? Rozdiel je v tom, že ja som postoj podobný Vášmu kedysi mal. Vy mne jednoducho nerozumiete. Myslím, že preto, lebo by Vám to prestalo celé akosi zapadať do seba. Treba mať odvahu to rozbiť. Kresťanstvo nechce (ani nemôže) byť logicky do seba uzavretou náukou. Zostáva otvorené. Nikde som nezažil toľko otvorenosti ako u kresťanov.

“Na strane ovečiek dôverujúcich svojmu Pastierovi, alebo na strane dobytka, ktorého kroky nemajú zmysel? Podľa mňa na tej druhej.”
Nemam rad podobne prenasanie vyznamu, zakryva podstatu, tou je kriticke myslenie a inteligencia, metoda skumania.

No však práve v tom je problém. Ako Vám mám vysvetliť krásu Beethovenovej Deviatej slovami, ak nie prenesene? Tu nejde o nejakú Jolanu, ale o poznanie, ktoré sa nedá už inak (resp. vôbec) vyjadriť. A práve v tom význame, ktorý sa prenáša, tkvie zmysel, ktorý nemožno Vašim kritickým racionalizmom uchopiť. A tam kritické myslenie, inteligencia ani kŕčovitá snaha niekoho nestačí. Symbolika je teda kľúčom k poznaniu. Niekedy sa mi zdá, že poézia dokáže vystihnúť omnoho viac ako „vietor slov“ filozofov..

Bolo to krasne cvicenie z logiky, ale myslim, ze z hier so symbolmi a ktore by vyustili zase asi do metafyzickych hraciciek uz moderna filozofia vyrastla

Hmm, že moderná filozofia. Akoby moderné bolo vždy nevyhnutne lepšie. Aj ja som kedysi na strednej škole uvažoval podobne. Teraz by som skôr povedal, že filozofia stratila odvahu. Život nie je o cvičení intelektu. Čo podľa mňa úplne stačí je otvorenosť, zvedavosť a hlavne odvaha, a je to iba otázka času, kedy na to človek príde. Ak sa však uzavrie, bude potrebovať poriadny životný otras, aby ho to prinútilo znovu všetko vážne prehodnotiť. A možno, ak bude mať šťastie, zostane uzavretý až do konca, a prejde životom ako tieň. Ale, načo vlastne?

Pridať nový príspevok

 

Upozornenie

Príspevky v diskusii k článku sú osobnými názormi jednotlivých čitateľov. Redakcia Pravého Spektra za ich obsah nenesie žiadnu zodpovednosť.

Diskusné príspevky, ktoré sú v rozpore so zákonom budú odstránené.

O problematických príspevkoch nám môžete dať vedieť e-mailom na adresu redakcie.

Copyright © 2001-2017 Pravé Spektrum, občianske združenie
Stránka používa redakčný a publikačný systém Metafox od Platon Group
Webdizajn: amneziak